Nevydařená koupel

"Můžu ti umýt záda?"
Ano, ne? Co mám dělat? Co mám říct? Věděla jsem, že můj hlas bude znít hrozně. Ale nešlo o formu, šlo o obsah, takže to bylo jedno. Ale když otevřel dveře a vešel s napjatým výrazem dovnitř, spokojeně jsem se předklonila a podala mu houbu. Chtěla jsem to udělat. Arthurovy doteky mě nutily přivírat oči, a přitom mě vlastně jen neškodně myl. Teoreticky.
"Je ti zima." řekl Arthur potichu.
"Není" vydechla jsem.
"Ale je," nedal se. Otočila jsem se k němu a zjistila, že se usmívá. Zopakovala jsem jeho grimasu.
"Takže tě teď budu muset vzít do postele a zahřát," dodal. Postavila jsem se a nechala ho, aby vzal ručník a alespoň se pokusil předstírat, že se mě opravdu snaží utřít. Nevydržel to dlouho. Zahodil ručník a přitiskl se ke mě.
"Budeš mokrej," stihla jsem vydechnout, než mě políbil. Uvědomovala jsem si jen, že mě trochu nadzvedl a vyndal z vany. Posadil mě na postel.
"Máš na sobě hrozně moc oblečení," zamumlala jsem.
"Jo," souhlasil zadýchaně a přetáhl si triko přes hlavu. Když si rozepnul kalhoty a překotně je sešlapával k zemi. málem jsem vyhrkla, ať si je, proboha, klidně nechá u kolen, že je mi to jedno, hlavně ať nezdržuje. Ale místo toho mi mozek v posledním záchvěvu logického uvažování vzkázal jedno slovo.
"Co?" zarazil se v půlce pohybu.
"Nemám kondom," hlesla jsem. Arthur na mě zíral nešťastným výrazem a najednou mi nebylo příjemné být nahá.
"Měla by ses zatraceně rychle oblíknout," řekl a odkašlal si.
"Něco se děje?" vyděsila jsem se.
"Jo. Jedeme na výlet do drogerie." Rozesmála jsem se a on se káravě zamračil. "To není vtipný. Já trpím!"
"Já taky," souhlasila jsem.
"Hned!" zavrčel a překulil se na stranu. "Honem!"