Kamarád rád, ale co pak

Najednou vyskočil na stůl a já jsem se posadila na gauč. Nebo spíš jsem na něj dopadla. Zrovna jsme se vrátili z jednoznačně nejlepšího večera v mém životě, skvělý koncert, ještě skvělejší konverzace, parádní procházka a pak parádních několik panáků a nějaký ten čas v mém oblíbeném podniku. Ani do dneška vlastně nevím, proč jsem nešla spát k sobě domů, ale šla jsem k němu. Ale jsem ráda, že jsem tam šla, že jsem se rozhodla proto, to udělat.
Hned jak se za námi zabouchly dveře, pustil cd s naší oblíbenou muzikou, já jsem to ani moc nevnímala, ale co jsem vnímala byl on. Jak stál, balancoval na stole, vlastně se pokoušel o tanec, o tanec pro mne. Začala jsem se smát, probralo mne to. Jeho pohyby byly takové komické. Ale co mne dostalo byl jeho zpěv. On tak krásně neuměl zpívat! Úplně mne to probralo. S úžasem jsem sledovala jeho vystoupení, smála se a tleskala. Začal odhazovat své oblečení. Nejdříve svetr, pak tričko, pak přišly na řadu kalhoty, s každým kouskem vždy tak nabitě zatočil několikrát nad hlavou a pak ho odhodil mým směrem. Pak se vrhl na ponožky, první ještě ustál, její svlečení, ale hodit ji nestihl, natáhl se k vysvlečení druhé a už nestál na stole , ale svalil se na koberec. Lekla jsem se a okamžitě jsem poklekla k němu a ptala se jestli je v pořádku, jen se smál a já se začala smát taky... byla jsem ráda, že mu nic není, lehla jsem si vedle něj a dívala se na něj. Zvedl ruku a pohladil mne po tváři a řekl, jsi tak krásná. Nejsem, odpověděla jsem. Pak se ke mně přiblížil a naše rty se setkaly, dal mi takovou malinkou pusu. Bylo to divný, hodně divný. Odtáhli jsme se oba najednou, podívali se na sebe, nevěřícně, ale během chvíle jsme se k sobě přitiskli a začali líbat, silně, drsně. Bylo to zvláštní. Začal mne svlékat. Prostě vzal všechny mé vrstvy najednou a přetáhl mi je přes hlavu, povedlo se mu to i s podprsenkou. Občas se snažil mne pohladit - asi podle vzpomínek, které jsme si psali v minulosti, co mám či nemám ráda, ale bylo to tak umělé, tak studené. Pořád mi opakoval, jak mne strašně chce, od první chvíle, co jsme se setkali.
On byl jiný než ostatní, strašně mne něčím zaujal, chytrý, měl přehled, měl zvláštní smysl pro humor - dost podobný tomu mému, byl vysoký, že by byl extra urostlý nebo extra krásný, se říct nedá, ale měl něco v sobě, něco co jsem chtěla, co mne tak přitahovalo. Ale sex do vztahu patří. A jak to stojí za h..... tak se člověk nemůže ani když si to moc přeje posunout někam dál. Nebo možná může ten, pro koho sex nehraje roli v životě, nebo hraje roli jen nějakou malou. Prostě já nejsem ten případ. V tomhle žádné ústupky.
Nebyla jsem si jistá tím, jestli to chci udělat, ale potřebovala jsem to udělat, už jsem čekala tak dlouho, potřebovala jsem vědět, jestli je to ta druhá část, aby to bylo kompletní. To všechno.
Jeho doteky ve mne nic nevyvolávaly, takový chlad jsem ještě nezažila, vůbec nic nevysílaly. Jsem tak vzrušený, podívej, řekl a stáhl si trenky. Ležel tam nahý se svojí erekcí. Podívala jsem se na něj a řekla, hmm pěkný, pohladila jsem ho, zaklonil hlavu, a já slyšela, jen něco jako syčení. Pojď na mne řekl... Chtěla jsem, hned, ať už to mám za sebou, ale sháněla jsem se po kondomu. Natáhl se k šuplíku pod televizi. Oblékl se a mohlo se vyrazit! Dívala jsem se na něj, přivíral oči a pomáhal mi pohyby, držel mne za boky, občas mi přejel dlaněmi přes prsa. Já necítila nic. Nic. Najednou udělal otočku, bez mrknutí oka, to jsem ocenila, to se mi asi jediné líbilo, že jsme nevypadli. Tyčil se nade mnou, snažil se, i já jsem mu pomáhala. Hladila jsem ho po zádech, chtěla jsem se ho dotýkat ve vlasech, vždy mi ruce shodil dolu s tím, že to nemá rád. Naštěstí chtěl opravdu hodně, tak to netrvalo dlouho...
Dnes už se nekamarádíme jako dřív, je to teď takové divné. Chtěli jsme se od začátku, asi byla chyba čekat tak dlouho, dělat si iluze o sobě. Cítili jsme to úplně stejně. Něco nám tam chybělo. Při "tom". Oběma. Tak jsme neměli ani jeden výčitky, což mne uklidnilo.
Ale teď nemám kamaráda a ani "kamaráda"...
Všechno "zlé" je ale k něčemu dobré. Někdy je potřeba si ujasnit, na čem člověk skutečně je. S dotyčným. Na co čekat. Kde je ta hranice, co je dneska normální? Vyspat se s někým hned na prvním rande? Nebo čekat měsíc? Nebo půl roku?