Osamělé duše 2. díl

Chtěl jsem ji obejmout a políbit. Strhat z ní oblečení a vášnivě se pomilovat přímo na podlaze.

Nabitý pozitivní energií, se mé tělo sklátilo do čekajícího kancelářského křesla. Zasněný pohled prozrazoval mé očarování. Zítra ji pozvu někam na drink, dodával jsem si odvahy a mezitím jsem z kapsy vytáhl přeložené peníze a chtěl si je zastrčit do peněženky.

Pod pětistovkou byl schovaný záhadně vzhlížející papírek. Zastavilo se mi srdce. Stálo na něm. Zavolej mi a tel. číslo. Ledabyle jsem se opřel o opěradlo židle a se slastným pohledem se koukl ke stropu. Neváhal jsem ani vteřinu a ujistil se, že nikdo nestojí na chodbě Sluchátko se zdálo těžší než kdykoliv předtím. Nohy mi zdřevěněly jako mladému klukovi, který měl poprvé políbit holku.

"Haló", ozvalo se z druhého konce Malou chvíli bylo ticho.

"Ahoj, to jsem já, chtěla si, abych ti zavolal." Náhle se na druhé straně ozval sympatický smích.

"Vím je to trapné, ale....Ne není, je to milé", přerušil jsem ji.

"Víš, už dlouho jsem se s nikým neseznamovala, tak mne nenapadlo nic lepšího", snažila se vysvětlit celou příhodu s papírkem pod mou pětistovkou.

"To jsme dva. Jmenuji si Petr. Já Lenka", opáčila.

"Tak co s tím uděláme? Napadlo mne, jestli nepřijmete pozvání na večeři ke mně domů, už dlouho jsem pro nikoho nevařila a ráda si poslechnu nezaujatý názor na mou kuchyň."

Taková nabídka se nemůže odmítnout. Souhlasil jsem s jejím návrhem a na ten samý papírek dopsal její adresu. "Takže v 6. u vás, Lenko. Ano v šest".

Její byt působil útulně. Krásná rohová pohovka pro osm lidí vévodila obývacímu pokoji. Vše bylo nachystané. Prostřený stůl vybízel k hodování, ostatně celkem mi od oběda vyhládlo. Jako správný gentleman jsem nepřišel s prázdnou. Červené víno přijde určitě vhod. Během výtečné večeře jsme se pozvolna oťukávali a navzájem blíže poznávali