OSCAR WILDE LADY FUCKINGHAM 6 1.část

Často jsem je tak závistivě pozorovala, než jsem se s nimi rozloučila a
konečně se odebrala do Hastingsu, abych udělala něco taky pro své zdraví.
Zprostředkovatel tam pro mě najal pěkný dům asi o tuctu místností,
obklopený hezkou zahradou a rozsáhlým parkem, takže jsem byla uchráněna
zvědavostí sousedů a kolemjdoucích.
Měla jsem kuchařku a hospodyni (řekla bych spíše majordomku), obě
mladé, ani ne pětadvacetileté osůbky; hospodyně byla příjemná a inteligentní
společnice, dcera zbankrotělého obchodníka, avšak velmi cudná a ctnostná,
se slušným vzděláním. Protože jsem se ráda obklopovala mladými lidmi,
držela jsem si ještě dvě pážata, jimž bylo patnáct šestnáct let a dvě hezká
děvčata asi téhož věku jako komornou a služebnou.
Stále jsem se ještě cítila příliš rozdrážděna mimořádně vzrušivými zážitky,
jež jsem prožila ve svém dosavadním sídle s novým hrabětem Crim-Conem,
ale příznivé a vlídné podnebí jižního pobřeží projevilo svůj blahodárný vliv a
brzy způsobilo, že jsem nabyla ztracené rovnováhy a opět jsem se stala
sama sebou, to jest mrduchtivou. To ovšem znamenalo, že jsem počala
dychtivě toužit po něžném i brutálním milostném laškování, k němuž mne
pudila má vznětlivá povaha a horká krev.
A tak jsem se zkrátka rozhodla, že svedu všechny příslušníky své panenské
domácnosti, o nichž všech do jednoho jsem byla přesvědčena, že než
vstoupili do mých služeb, vedli dokonale mravný způsob života.
Ta dvě nejmladší děvčata, komorná a služebná, spávala v ložnici hned
vedle mne, aby mi byly k ruce. Mezi našimi pokoji byly dveře, aby nebylo
nutno vycházet na chodbu. Úplně mne posedla myšlenka na to, jak oběma
těm děvčátkům vylížu rendlíky a jak si je přizpůsobím svým záměrům.
A je jasné, že tyhle své plány jsem hleděla uvést ve skutečnost co nejdříve.
Hned téhož večera, když dívky skončily s mou toaletou a zdvořile mi popřály
dobrou noc a já jsem v noční košilce seděla u krbu s nohama na mřížce a
předstírala jsem, že čtu jakýsi milostný románek, jsem jim řekla: »Děvčata,
nechte otevřené dveře, necítím se nejlíp, a možná mi budete muset dělat
společnost, kdybych nemohla usnout.«
Dívky odběhly do svého pokoje a netrvalo dlouho a slyšela jsem, jak se tam
hihňají a chichotaji.
»Děvčata, pojďte sem!« zvolala jsem. »Hned sem pojďte! Annie, Patty!
Slyšíte? Okamžitě ke mně!«
Nechtěly mne rozhněvat a přiběhly v nočních košilkách celé ruměné a
zjevně v rozpacích.
»Tak ven s tím, copak vás tam tak rozveselilo?« zeptala jsem se rovnou.
»Prosím, my lady, to byla Patty,« řekla Annie se zlomyslným pohledem na
svou družku.
»Jdi, ty lhářko! Annie si začala, mylady,« vyhrkla ta druhá v rozpacích.
Nic víc jsem z nich nedostala, sváděly to jedna druhou. Nakonec jsem řekla:
»Dovedu si velmi dobře představit, čím jste se tak bavily. Přiznejte se, že jste
si v zrcadle prohlížely pipinky, co?«
Trefila jsem do černého, obě zrudly studem a koukaly provinile. Pokračovala
jsem: »Bezpochyby jste zkoumaly, která už má bujnější ochlupení, že? Ukaž,
Annie!« Hbitě jsem jí vyhrnula noční košili přes hlavu a odhalila jsem její
mladistvou postavičku. »Cože, ta malá nestyda tam nemá ještě ani chloupek,
jímž by se mohla pyšnit! Patty, naplácej ji za to!«
Nebylo zapotřebí pobízet Patty dvakrát. Se zřejmým potěšením pleskala
Annie přes útlý zadeček a zvuk pleskanců se důvěrně snoubil s plačtivým
dívčiným voláním o milost.
Krev mi počala vřít. Pohled na tu svěží prdýlku, červenající se pod tím
nelítostně udělovaným trestem, mne popouzel k další činnosti.