Otcovská výpomoc V. (Závěr)

Snacha Hanka, ležící vedle mne na koberci, si stále rukou hrála s mým penisem, který se mi opět postavil a přitom prohodila: „Tak s tímhle si zplodil čtyři dětičky? A nebylo jich víc, než jen čtyři?“ rýpla si provokativně. A zatímco mi hlavou proběhlo: „Kdybys holka věděla...“, najednou se vedle mě zdvihla do kleku, pak si mi rozkročmo klekla nad mými boky.
Znovu pak vzala mého tuhého pinďoura do ruky, ohrnula ho a pak si holým žaludem začala jezdit sem a tam mezi svými mírně rozevřenými stydkými pysky. To byla nádhera cítit zase to její živočišné teplo a kluzkou vlhkost její kundy. Po chvíli si jej nasměrovala proti pochvě a nečekajíc na mojí reakci, si na mého ztopořeného žilnatého pinďoura nasedla svou před chvílí už jednou obsemeněnou kundou a ten v ní zmizel až po koule. Hana zvrátila hlavu a kamsi ke stropu z úst úlevně vypustila jakési: „Ijoóó!“ Né že bych tohle ještě nezažil, to ano, ale né se snachou.
Hana mi pak na něm začala rytmicky nadsedat a dosedat a já cítil, jak mi více a více trne v žaludu a mravenčí ve slabinách. Pevně jsem jí stiskl půlky a roztahoval je od sebe. S každým nárazem mého žaludu na její pružný čípek hluboko v ní jsem prožíval nepopsatelnou slast. I jí se to asi velice líbilo, protože její vzdechy se změnily v hlasité sípavé: „Jé…jé…jééé…“. Naše sliznice se o sebe mlaskavě třely a Dášina prsa se mi před očima nádherně houpala a vlnila. Najednou přestala nadsedat a s penisem v pochvě až po kořen se na mne podívala a zvědavě se zeptala: „A co bylo dál s tou Drozenkou?“
Překvapeně jsem se jí podíval do očí, uchechtl se a pak spustil:

„No, na druhej den mě zadržela při vodchodu ze školy... Očekával sem, že bude sprdunk za ten včerejšek. Rozhlídla se, jestli se někdo nedívá nebo dokonce nemá nastražený uši a pak polohlasně, ale vyčítavě spustila: » Ty ses do mne včera vystříkal, že ano?!«
»Hmm«, přikývnul sem, ale přitom sem se pásl na jejích obavách a rozpacích.
»Ty pitomče!!!« zakroutila hlavou. „Vždyť jsem ti říkala...žádala tě...!!!« zpanikařila.
»Tak promiňte, nó, ale bylo to silnější než já..., zvlášť když mi soudruh zástupce poskytnul takovou příležitost...« zablekotal jsem omluvně.
»Božemuuuj!!! Vždyť jsem říkala, že mám plodné dny! Co když teď budu těhotná?!!!« zdůraznila své rozhořčení důrazem přidušeného hlasu. Párkrát se nadýchla a obrátila k oknu vedoucího do školního dvora. Tak postála asi půlminutku, načež se ke mně zase obrátila a již klidněji, ale o to vážněji mi s varovně vztyčeným prstem nařídila: »P.....ý! To co se včera mezi námi odehrálo..., jakoby se nikdy nestalo, rozumíš!? Nikomu o tom nesmíš povědět! Nikomu, je ti to jasné !!? Vůbec nikomu!!!...A doufej, abych fakt nebyla těhotná!«

Na další den, to byl pátek, sme měli ráno češtinu. Něco mně nutilo na Drozenku furt čumět a přitom sem měl porád pocit, že ho v ní mám...že mě ho svírá v kundě svym svalstvem, jak mi ho tam jakoby kouše, když sem jí narářel žaludem do dělohy...“

„Takhle?“ zeptala se Hanka a začala svým poševním svalstvem také cvičit, což bylo velmi vzrušující. „Jo, přesně takhle“, přitakal jsem s úsměvem a uchopil ji v bocích.

„Vybavoval sem si, jak do ní stříkám semeno a vona proti tomu nemůže vůbec nic dělat. Kratochvíl byl sice kretén a jak sme se přesvěčili i perverzní chlívák, ale já mu v duchu blahořečil. Kdykoliv se muj a Drozenové pohled střetly, zrozpačitěla a uhnula vočima jinam.

Další tejden sme neměli školu, ale praxi, takže sem Drozenku neviděl. Hned v pondělí sme měli první dvě hodiny technologii, takže Kratochvíla. Kupodivu mě nechal na pokoji, ani neměl ke mně žádný jízlivý poznámky, jak sem vočekával. Jen se na mně tak nějak poťouchle díval.

Ve středu sme měli zase poslední hodinu Drozenku na literaturu. Zase sem jí sledoval, ale tentokrát se už mejm pohledům nevyhýbala. Když zazvonilo a my učňové a učnice sme začali bleskově balit učení do tašek a padat ven ze třídy, hurá do šatny, stála Drozenka na chodbě a když jsem ji míjel, řekla mi: »P.....ý..., na slovíčko...«
Nevěděl sem, co zase chce, tak sem k ní popošel a když v minutě z chodby všichni zmizeli po schodech dolu, podíval jsem se na ni. Byla vážná, se starostlivou tváří, vobjímajíc třídnici, kterou jakoby si tiskla k prsům.
»Tak vám, Jirko, děkuji«, spustila příliš komisně. »Pěkně ste mi zavařil...!«
»Soudruch Kratochvíl mluvil?« zeptal sem se jí překvapeně.
»Ne, P.....ý, ten naštěstí mlčí! O to mi teď ale nejde... Včera jsem měla dostat periodu...«, řekla, ale když viděla můj nechápavý pohled, tak dodala pro upřesnění: »Menstruaci, víte... Menstruaci jsem nedostala ani včera, dnes... a to je ten malér! Víš co to znamená?« přešla zase k tykání.
»Že ste jako... se mnou těhotná?« řek sem na to překvapeně a poněkud hlasitějc a uculil se.
»Tišééé!!!« zasyčela varovně .»Vidím, že z toho máš dokonce radost??? Jirko, ale já sem vdaná ženská!!! Ty se z toho možná raduješ a považuješ se za hrozného frajera... Ale pověz, co teď mám jako dělat???!« a z jejího hlasu bylo možný vycejtit starost a obavu.
»No, ale dyť máte manžela...« já na to. »Tak to bude jako na něj, ne...?« řekl sem asi dost egoisticky, protože Drozenka mi na to odpověděla: »No to je tipické! Udělat dítě, na to jsou všichni mužští kadeti, to jó... Ale ať se stará chudák manžel, co?!! Jenže Jiří, můj muž přitom po narození našeho syna zásadně používá prezervativ, víš!? To je ten problém!!!«
»Tak si to nechte vzít«, byl sem hned hotovej, ale zase sem narazil.
»To vzít! To... Jirko, To... není věc, ale dítě! Malý člověk a já nejsem vrah neviňátek!« ukončila Drozenka ten krátkej rozhovor.

Snacha se na mě znova rozpohybovala, vrtíc pánví a dráždíc si dělohu o špičku mého penisu.
Stahovala mne pochvou a nepopsatelně mi ho tak dráždila.
Najednou mi na něj tvrdě dosedla, takže opět došlo k těsnému kontaktu s její dělohou, Hanka vyjekla slastí, stehny mi sevřela po stranách hrudník, vyprsila se, prohnula v kříži nazad, její poševní svaly mi ještě víc obepnuly penis a pak zaúpěla cosi neartikulovaného.
Dvě tři vteřinky po ní také mě projela slabinami elektrizující vlna, já s sebou celý škubl, vyhekl a hned na to jsem začal na její tuhou dělohu vystřikovat své teploučké, husťoučké, lepkavoučké a perleťově běloučké semeno, plné spermií.
Snacha omámená svým vlastním orgasmem to nevnímala a tak zvláštně sípavě sténala a kroutila se mi na penisu.
Pak jí to odeznělo a když se Hanka trochu vydýchala z toho svého „udělání se“, kupoduvu neztratila zájem o moje předcházející vyprávění a zase zažadonila: „A dál? Co bylo dál s tou učitelkou? Jak to dopadlo“ a já, stále ležící na znak na koberci s již zvadlým ocasem z něhož Hana právě slezla, jsem tedy pokračoval:
„No...až po dalších dvou tejdnech, to už byl začátek června, mně učitelka Drozenová zase vodchytla na chodbě po vyučování a požádala mě, abych s ní šel do jejího kabinetu, že se mnou chce v klidu a beze svědků probrat tu naší záležitost. Kratochvíla se bát nemusela, protože byl asi tejden po voperaci žlučníku a tak ve škole nebyl. Drozenka si v kabinetu sedla za svůj psací stůl a já si sed proti ní do toho křesílka, přes který sem jí před měsícem před Kratochvílem vošukal a napustil.
»Takže, Jirko...«, spustila kupodivu přátelsky a neformálně, »Je konec všem dohadům, protože to tady mám černé na bílém«, načež vytáhla s kabelky malou knížečku nebo spíš takovou skládanku ze tvrdšího papíru a já i na tu vzdálenost přečetl nápis: TĚHOTENSKÝ PRŮKAZ, zatímco ona hned dodala: »Jsem s tebou těhotná! ...Pochopitelně jsem se s tím musela svěřit manželovi, to jistě chápeš...«
Nechápal jsem.
»Všechno jsem mu po pravdě vylíčila, jak to začalo... Jak jsem tě nechala po škole, jak si’s ke mně dovoloval, jak se to seběhlo, když se objevil zástupce ředitele a kádrovák Kratochvíl, jak nás začal vydírat a vyhrožoval nám, jak jsem musela s tím jeho perverzním nápadem chtě nechtě souhlasit, přestože se mi to příčilo a ponížilo mne to, takže jsem to pak spolu museli dělat před ním bez jakékoliv mé ochrany i bez prezervativu, jak jsi do mně ejakuloval i když jsem říkala, co hrozí, protože jsem měla ovulaci... a jak jsem díky tobě otěhotněla...«
»A váš manžel? Jak to přijal?? Chce se dát rozvést, co?« vyptával jsem se.
»Vladimír? Ne...nechce... Vladimír je velmi tolerantní a hodný chlap. Je sice kliďas, ale i mne jeho blahosklonná reakce dost překvapila. Prý se nemám za co omlouvat, že já za to mohu jen tím, že jsem se ti víc nevzepřela a dovolila ti, co si’s ke mně dovolil. Nejvíc za to prý může ten pitomec Kratochvíl. Víš, já už dávno předtím manželovi řekla, jak mi Vlasta nadbíhá, jak mi dává dvojsmyslné návrhy a jak se stále vnucuje...« vyprávěla.
»To jako...do postele?« otázal jsem se poněkud nemístně.
»Jo...tak nějak. On už mě začal otravovat hned, jak jsem se před pár lety vrátila po dlouhé mateřské. Vlasta je totiž starý děvkař. Asi si myslí, že když mohl mít pletky s nějakými vojandami, tak tady ve škole to bude stejné. Myslím, že některé kolegyně, nechci je jmenovat, se s ním raději vyspaly, aby od něho měly pokoj. Já ale ne a tak čekal na příležitost, na záminku.
Když jsem tedy manželovi řekla, že požádám o interrupci, kategoricky to odmítl a řekl, že když už se to stalo tak, jak jsem mu vylíčila, tak si to dítě necháme, že prý to tak asi má být«
Mě na chvíli spadnul ze srdce kámen, jenže vzápětí mi ho tam Drozenka navalila zpátky, jelikož mě šokovala: »Vladimír, tedy manžel by tě rád poznal a chce se proto s tebou setkat!« To neznělo jako žádost, nýbrž jako příkaz a mě se z toho pod košilí zpotila záda.
»C...có? Kdééé?? A kdy jako???« začalo se mi svírat hrdlo ouzkostí.
»Dneska v parku tady o dvě ulice dál. On tam bude v půl třetí, což je za čtvrt hodiny, takže abychom vyrazili. Venku je hezky...teplo, tak si sednete na lavičku a já se budu zatím opodál procházet, abych vás nerušila.« pronesla.
»A proč jako? Musí to bejt?« snažil jsem se z toho vyzout.
»No, já si to nevymyslela. Manžel prý chce poznat biologického otce mého dítěte, které ale bude on vychovávat! Přesně tak to řekl« řekla mi Drozenka, když mne vystrkovala z kabinetu a zvenčí ho zamykala.“

„A jak to setkání dopadlo?“žadonila snacha zvědavě.

„No, přišli sme do parku, to je ten, co se dříve menoval Park Rudý armády...no a von akorát přicházel vod auta, který zaparkoval nedaleko. Byl to vysokej štíhlej čtyřicátník se světlejšíma vlasama a brejlema na nose. Vypadal jako nějakej bejvalej atlet, skokan do vejšky nebo něco takovýho. Byl kupodivu klidnej a neemotivní. Dokonce bych řek, že se mi zdál sympatickej.
Drozenka nás představila: »Tak to je můj manžel Vladimír Drozena« a pak ukázala na mě a řekla: » A to je Jiří P.....ý, učeň druhého ročníku a žák druhé béé na naší škole. Nechám vás o samotě« načež skutečně vodkráčela jako by k nám nepatřila. My dva s Drozenou sme si sedli na nejbližší lavičku a hned začal: »Heleďte, mladíku..., moje žena mi všechno povyprávěla... Nechci z toho dělat aféru. Co se stalo stalo se a teď už s tím stejně nic nenaděláme, že... Vy jste svým věkem ještě adoscelent, mučí vás testosteron a přetlak v rozkroku, to chápu, protože jsem byl také takový. Jste v tom věku, kdy se chlapci jako vy touží sexuálně realizovat. Příroda je někdy krutá, ale jejím primárním cílem není dodržování zásad slušného chování a společenské morálky, nýbrž udržování a rozmnožování populace. Je vědecky dokázáno, že takové mladíky nepřitahují ani tak jejich vrstevnice, ale spíše o něco starší, zralejší ženy, mnohdy ty vdané a matky od dětí. Heleďte, nemusíte mi nic říkat... Já to znám. Ty zralé jsou přítažlivější. Také jsem si v duchu říkával: Do té bych se vysemenil, aby se mnou byla těhotná! Té by to těhotné břicho slušelo. Tak to bylo i támhle s Danou, že? Vy do ní nejste zamilovaný, vy jste si s ní toužil jen zasouložit a vystříkat jí sperma do rodidel, abyste mi ji oplodnil... No, za to se nestyďte, to je totiž přirozená touha. ...A ta nešťastná záležitost s tím prevítem zástupcem ředitele vám vlastně nahrála na směč. Byla to příležitost, která už by se nikdy neopakovala a tak jste ji oběma rukama chytil za pačesy, nemám pravdu..? No..., takže podívejte, mládenče... Má žena si to vaše dítě ponechá, donosí ho a přivede na svět, ale vy nebudete otcem, nýbrž já, rozumíte! Kdybyste náhodou kdekoliv komukoliv o tom řekl a tvrdil, že to dítě jste jí udělal vy, ona to popře a já jí v tom jednoznačně podpořím. Doufám ale ve vaší diskrétnost a férovost. Já po vás nic nechci, tak ani vy nekomplikujte život nám ani sobě.
Žena dala už ve vaší škole výpověď a od září 1977 přechází učit aspoň na dobu svého těhotenství ke mně na ZéDéeŠ Julia Fučíka do Školské ulice. Prosím vás proto důrazně, už pro její klid, už ji nekontaktujte a od prázdnin na ni zapomeňte. Jediné, co pro vás jsem ochoten udělat je to, že až se to děcko narodí, pošlu vám poštou fotografii se jménem a datem narození, souhlasíte?!«
Cosi sem souhlasně zakoktal.
»Tak ruku na to?« řek a podal mi pravici ve který pevně stisknul tu mojí, načež vstal, řek už jen: »Tak sbohem, mladíku« a odkráčel za svou ženou, kdežto já se vydal domů.

Červen rychle utek, pak bylo vysvědčení, dva měsíce prázdnin vod školy a v září pak třeťák. To už sme měli školu každej tejden, ale jen v pondělí a úterý vod 14 do 19 hodin a středu až pátek praxi. Češtinu ani literaturu sme ve třeťáku už neměli a navíc Drozenová vopravdu z naší školy vo prázdninách vodešla. Cosi mě ale táhlo za Drozenkou, asi zvědavost či co. A tak vždycky v pondělí ráno, místo abych chrněl do desíti jako mí spolužáci, já sem si přivstal a mazal do Školský ulice, abych jí viděl. Měl sem kliku. Drozenka jezdila s manželem pravidelně jejich žigulíkem a vždycky přijížděli na půl osmou. Voni dva si mě nikdy nevšimli, ale já jí viděl. Zprvu, to bylo v září, se mi zdála taková nateklá. Zhruba vod října mi neunikla její další proměna, která se s ní děla. Vpředu jí totiž těhotný břicho začalo zdvíhat kabát, což bylo tejden vod tejdne zřetelnější.
Po vánocích sem jí ale už neviděl, protože její manžel začal do školy jezdit sám.

V polovině února 1978 mi přišel dopis. Z obálky mi dole na chodbě u kastlíků vypadla černobílá fotka s nemluvnětem a na zadní straně bylo průpiskou napsáno: JIŘÍČEK DROZENA, *2.2. 1978“.
„ No a to je celý“, zakončil jsem vyprávění.
„A máš tu fotku?“ byla snacha neodbytná.
„Bohužel, nemůžu sloužit. Vzala za svý někdy v době stěhování po rozvodu“, vysvětlil jsem.

Hanka po té vstala a šla si ulevit svému močovému měchýři na WC, zatímco já se oblékl. Byla tam trochu déle a tak mám za to, že si šla spíš toaleťákem vytřít rozkrok a stehna od mého spermatu. Pak se i ona oblékla a já ji už nezdržoval. Jen jsem se jí ještě když se obouvala zeptal: „A přídeš eště?“
„No...asi už né. Pozejtří se vrátí Jirka z toho Německa a...“
„Já vim...a bude nadrženej jako stepní kozel“, dokončil jsem to za ni.
Souhlasně se usmála, dala mi pusu a odešla.

Následující dny jsem neměl čas na snachu myslet, protože jsme měli v práci docela tóčo.
I další týden jsem byl v jednom kole. Když mi po svém návratu z Německa zatelefonoval syn, dělal jsem jakoby nic a on zjevně také, takže jsem se více méně bavili hlavně o tom jeho školení v Německu a tak podobně. Až v sobotu, to už bylo dva týdny po mém sexuálním extempore se snachou Hanou, se Jirka u mne najednou objevil. Vzal jsem ho dál, ale on položil s úsměvem na stůl plastovou tyčinku na níž byl oranžový proužek. Podíval se na mne a s takovým spokojeným a zároveň pobaveným výrazem řekl: „Díky tati, že’s mě pochopil“
„Co je tohle“, zeptal jsem se jako idiot a ukázal na tyčinku.
„To je Hančin gravitest. Dneska ráno nedostala menstruaci, tak si udělala test a je pozitivní!“ neskrýval radost.
„Pozi...có? To jako že...?“ zakoktal jsem.
„Jo... Ten růžovej proužek jasně ukazuje, že je těhotná!“ řekl významně Jirka.
„No...tak to ti...gratuluju“, já na to.
„Ale tati... Nehrajme si na schovávanou... Dyť já to přece vim! To já gratuluju tobě“, zasmál se a poplácal mne uznale po rameni.
Po chvilce významného mlčení spustil: „No..., takže když už se z nás stal ten trojúhelník, rád bych ti ménem svým i Haniným ménem, protože sme to nejdřív spolu probrali a ona souhlasí, chtěl něco navrhnout.“
Napjatě jsem čekal, co z něho vyleze.
„Mám kontakt na jednu rodinu, která bydlí na sídlišti v družstevním 4+1. Ty lidi se rozváděj a scháněj dva menší byty. Pokud budeš pro, mohli by sme jim dát náš 2+1 a tenhle tvuj 1+1 a voni by nám nechali ten svuj. Je to jedinečná příležitost, jak bejt zase po kupě. Ty bys tam měl svůj pokoj, já s Hankou druhej a dva pokoje by byly pro děti...“ ,vysvětloval.
„Děti???“ pohlédl jsem na syna zpytavě
„No...víš...Hanka by chtěla mít dvě...“, řekl s jistou váhavostí a pohlédl na mne, co já na to.
„Tati, já tě mám rád a Hanka tě má taky ráda... Byl bys u jejího těhotenství... Víš, mně totiž povýšili, dali vyšší plat, ale vobnáší to nějaký ty služebky po republice a vobčas i do Německa. Ty bys aspoň na Hanku dohlídnul, když bych nebyl doma“, načež se na mne zase významně podíval a šibalsky mrkl jedním okem, čehož význam jsem hned pochopil.
„A děti si aspoň užijou tatínka, ale i dědečka, kterýho budou mít pořád při ruce“, přičemž u slova „tatínka“ přidal na důrazu. „Já budu mít jistotu, že je o mou ženu dobře postaráno... Víš jak to myslim... No a ona bude taky spokojená, takže budu spokojenej i já. Souhlasíš?“ naléhal.
Chvilku jsem zaváhal, ale opravdu jen chvilku, protože představa, že nebudu doma sám, že nebudu muset uklízet a klohnit si jídlo, zkrátka ta vidina pravidelné teplé stravy i pravidelného sexu s vyhlídkou na další možné oplodňování snachy přímo vylučovala možnost nesouhlasu. Znovu tedy opakuji... Nemám prima syna a snachu?

PS: Už od června bydlíme všichni společně v našem novém bytě a já si lebedím. Snachu mám co by těhuli stále na očích a dělíme se o ni se synem v poměru 2:1 a staráme se, aby měla v kundě stále čerstvý přísun spermatu. Teď v poslední době, kdy je v 7. měsící musíme opatrněji, protože má již břicho jako pátrací balón...