Otcovská výpomoc IV.

Následující den, tj. v pondělí jsem byl v práci jako na trní. Dělám dispečera u firmy, co půjčuje lešení, elektrické lávky a elektrické montážní plošiny. Mám na starosti přijímat objednávky zákazníků, domlouvat termíny výpůjček a zajišťovat expedici, montáž lešení či obsluhu k těm montážním plošinám. Sice jsem se původně jen vyučil, ale naštěstí pro mne se tátovi podařilo hučet do mně tak dlouho, že jsem si hned po vojně udělal večerně průmyslovku, i když to bylo náročné protože jsem se ve 22 letech musel ženit, pak se narodil Jirka a tak.
Jak říkám, seděl jsem v kanclu, vyřizoval telefony nebo běhal do skladu a po dvoře, ale v hlavě jsem stejně měl snachu Haninu, na kterou jsem se těšil jako neukojený puberťák. Den se táhl jako slimák a já se těšil na podvečer.
Když jsem měl konečně padla, všeho jsem nechal, sedl do auta a pelášil domů.
Přišla asi dvacet minut po té, co jsem se ocitl ve svém bytečku.
Zazvonila dole u dveří, já zvedl domovní telefon a otázal se: „Prosim?“
„To sem já, Jirko, Hana...“ ozvalo se a já jí zavrčením odblokoval zámek. Otevřel jsem dveře do chodby a naslouchal klapnutí dveří a jejím krokům stoupajícím po schodech.
„Ahoj“, pozdravila s úsměvem, nikoliv však už rozpačitým.
„Ahoj, Hani, no tak poď dál“ pokynul jsem jí a ustoupil dál do předsíně.
Vysvlékla se z pláště, vyzula kozačky, které měla včera a jen v riflích a přiléhavém triku s dlouhým rukávem, které jí krásně zvýrazňovalo poprsí, vkráčela do pokoje.
Dal jsem jí pusu a chtěl oddálit hlavu, ale ona mi ji vzala do obou dlaní a přidržela si mě, takže původně příbuzenská pusa se najednou změnila v klasický francouzáček s výtěrem její ústní dutiny mým jazykem. Pochopil jsem, že nechce ztrácet čas.
Moje ruka průzkumnice se po té přesunula na její kulaté hýždě a hladila je i přes látku riflí, prsty jemně zkoušejíc jejich kyprost. Pak jsem pravačkou zajel na její levé ňadro.
„Ty nemáš...?“ chtěl jsem říci podprsenku, ale předběhla mne: „Nemám!“
Z mojí strany to možná bylo poněkud neomalené hňácání Hanina kyprého poprsí, ale snacha to s jistou s dávkou blahosklonné odevzdanosti trpělivě snášela. Přitom tom jsem ji líbal na ramena, šíji a krk, což ji, jako snad každou ženskou, vzrušilo a tak se prohýbala, vlnila, prsila a chvěla. Proto jsem ani já neztrácel čas, vykasal jí to triko z riflí a vysvlékl jí ho přes prsa i přes hlavu. Její plná prsa se přede mnou opět zavlnila v jejich živočišné kráse.
Byla studená a měla na nich příjemně hebkou kůži. Hned jsem se k jedné bradavce ústy přisál jako kojenec k mateřskému cecku a počal jsem ji lehoučce cumlat, hryzat a obkružovat jazykem. Hana se rozechvěla a rozdýchala. Poslepu, nepřestávaje ji dumlat, jsem nahmatal v jejím pase na riflích takový ten hlavní mosazný knoflík a rozepnul jsem ho, Pak jsem stáhl zim na poklopci, načež jsem uchopil její džínsy po stranách a začal je z ní stahovat dolů.
„Počkej...počkej, já sama“, řekla a já jí z úst propustil bradavku. Snacha se sama vysvlékla a já se dal do horečného vysvlékání rovněž. Když jsme byli oba nazí a stáli naproti sobě, začal se mi topořit penis, vztyčovat a zdvíhat jako semafor u tratě a ona na to hleděla jako na zázrak přírody.
„Víš, že ho máte s Jirkou stejně velkej i tlustej?“, překvapila mne poznámkou.
Místo odpovědi jsem si sedl na pohovku a snachu si za ruce přitáhl k sobě tak, aby mi nasedla rozkročmo na stehna. Při tom jsem ji žužlal, cucal a dumlal ty její tuhé, natrčené bradavky. Jak vidno, na prsou byla citlivá a měla to ráda. Nevím, zda mne tím chtěla jen tak povzbuzovat, ale špitla: „Bože, Jiří, ty to tak umíííš!“
Jenže mě už penis stál v plné parádě a tak jsem během této činnosti pozvolna rozevíral svá kolena do stran, čímž jsem ji rozevíral ta její široká stehna, až se její kulatý bílý zadek ocitl vyšpulený ve volném prostoru. To byla má chvíle, protože zatím co se mě Hana držela jednou rukou kolem krku, aby neztratila rovnováhu a nepřepadla dozadu, druhou si hrála s mým ztopořeným penisem, přetahujíc na něm předkožku nahoru a dolů. Já ji pravačkou držel za ten její kulatý zadek a levačkou jsem se jí mohl bezuzdně hrabat v té hnědě chlupaté, vyšpulené a parádně rozevřené kundě, která jí už následkem mého dráždění náležitě zvlhla.
Volnou levačkou, stále jí dumlajíc bradavku, jsem jí sáhl do vyšpuleného rozkroku a začal jí tam poživačně rejdit ve štěrbině mezi stydkými pysky, dráždil jsem jí poštěváček a prsty jsem zkoumal její otvor. Se všemi to bylo sice pokaždé stejné, ale mne to bavilo a vzrušovalo.
Při tomto necudném průzkumu jsem zabloudil až k Hanině konečníku. Reagovala na to prudkým stažením hýždí. Já na to ale nedbal a celý palec jsem jí vtlačil co nejhlouběji do kundy a posléze ukazovák téže ruky zase do konečníku. Zpočátku se to Hance vůbec nelíbilo, ošívala se a protestovala, že prý do zadku né, ale já na to nekoukal a tak nakonec rezignovala a podvolila se, takže po chvíli už odevzdaně držela a to mé žmoulání její svalovité stěny mezi poševním a řitním otvorem ji v kombinaci s cucáním bradavek nakonec docela pěkně rajcovalo.
„Tak už mi ho tam dej!“ zažadonila k mému překvapení sama a já ji tedy pustil. „Ale chci ho tam zase v kleče zezadu... Mám to tak nejradši“, řekla si. Nebyl jsem proti, a tak mé prsty opustily oba její tělní otvory, snacha vstala a přemístila se doprostřed pokoje na koberec. Zase jak v sobotu, aniž by se dala pobízet, zaujala posici klečmo, s koleny široko od sebe a opřená o předloktí. S krásně nastaveným zadkem a vyšpulenou kundou mlčky a trpělivě čekala až za ni přikleknu. Nenechal jsem ji dlouho čekat. Uchopil jsem ji nedočkavě za pevné, široké boky a svým žulově tvrdým penisem jsem rázně zajel do dychtivě čekající kundy. Po zárazu až po koule jsem ji začal s nekompromisní důrazností mrdat a žaludem najíždět až na děložní čípek.
Pohled na hanina široká záda a festovní kulatý zadek ve mě vyvolal úžasné vzrušení, které umocňovalo teplo kundy svírající mi ptáka. Nelenil jsem a začal snachu ramlovat jak nevybouřený zajíc. Břicho mi pleskalo o její hýždě, ochlupením nad penisem jsem jí šimral na konečníku a žaludem jsem narážel do svalovitého pružného ženského orgánu hruškovitého tvaru, zvaného latinsky uterus a česky děloha.
Vůbec jsem ji nešetřil a vrážel jsem ho do ní se vší razancí, přičemž ona kroutila boky a hlasitě s každým přírazem vyhekla. Držela jak přišitá a prsa volně visící pod tělem ji bimbala, jak rozhoupané zvony. Bože, byla to taková slast, takový požitek... Když jsem ve slabinách a kdesi u prostaty ucítil zase ten narůstající neklid, zvýšil jsem tempo a začal přirážet jak úderníkova sbíječka, mlčíc a konajíc. Bušil jsem snaše žaludem do dělohy jako buchar do kovadliny a soustřeďoval jsem se na každý náraz těchto našich dvou pohlavních orgánů. Hana z toho byla zase úplně mimo a viditelně měla co dělat, aby to udýchala. Když se mi to začalo blížit, přidal jsem na razanci.
„Ty divochu! Ty kančeééé!!! Co mi to s nima děláš?!!“ polohlasně kvílela.
Nedopřál jsem jí ale oddechu.
„Jéé...ééé...žiš Jir...kóóó....Jir...kóóó´...óóó...!!!“ vyrážela ze sebe.
Pochopitelně jsem ji i sebe neopomněl vydražďovat hlasitým komentováním svých pocitů a popisováním toho, jak se mi to zase blíží, jak ve mě roste napětí a jak mi v žaludu úžasně mravenčí.
V kundě jí mlaskalo, ba přímo čvachtalo, jak tekla blahem. Znova jsem ji říkal, jaká je to paráda cítit na žaludu její plodnou dělohu.
Pak to na mne přišlo doslova raketovou rychlostí. Natlačil jsem se žaludem na čípek a celým mým chlupatým tělem, prohnutým jako luk projela elektrizující křeč, která ve mě napjala všechny svaly a škubala mnou.
„Tééééď!!!“ vykřikl jsem a začal do kundy synovy manželky vstřikovat své životadárné
sperma. Ve stejnou chvíli se musela udělat i ona, protože také vyjekla, zaťala hýždě a její poševní svaly mi nádherně sevřely ejakulující penis. Během mé ejakuace mne kundou sevřela a s bezvýhradnou pokorou do sebe přijímala mou hustou bílou živou vodu.

Když to odeznělo a oba jsme se trochu vzpamatovali, rozpojili jsme se a dávali se
zase do pořádku.
„Ji...iirko... Teda to... byla jízda... Ty di...vochuuu...“, rozdýchávala se z.
Oba jsme se nazí svalili vedle sebe na koberec a chvilku hlasitě dýchajíc, mlčeli.

Pak ale najednou Hanka řekla: „Hele..., takže eště mi dlužíš vyprávění, jak to bylo s tim tvym druhym Jirkou?“

„Ty to fakt chceš vědět?“ zeptal jsem se, zatímco ona zdvihla nohy a opřela je patami o pohovku, aby z ní nevytekla ani kapka mého semene. Když viděla můj překvapivý výraz, řekla jen: „Pro jistotu, víš...“ a pak dodala: „Tak už povídej!“

„No, toho druhýho Jirku mám s naší učitelkou, kterou sme měli v prváku a druháku na češtinu a literaturu... Menovala se Dana Drozenová, ale my jí řikali Drozenka. Byla to hnědovlasá, tak stosedumdesát centimetrů vysoká ženská se silnejma brejlema na dálku. Řikala, že má pět dioptrií. Nebyla to sice žádná krasavice, ale rozhodně nebyla ani vošklivá... Prostě taková normální mamina s účesem a la Naďa Urbánková, svýho času... a když vo tom teď tak přemejšlim, vona jí byla ve vobličeji i trochu podobná. Prsa měla normální, asi trojky, ale postavu měla po dvou dětech takovou...no, né snad přímo tlustou, ale určitě pěkně boubelatou se širokou pánví a větším zadkem vo kterym už muj nebožtík děda řikával, že taková zadnice je základem šťastnýho manželství. Vzhledem k tomu zadku a tý její široký pánvi taky vzhledem k docela silnejm stehnům bylo vod ní dost nesoudný, že na sebe voblíkala koženkový, riflový nebo takový kostkovaný sukně takový dost vypasovaný, takže se jí v pase pod halenkou nebo rolákem dělal fald a navíc se tak zvýrazňoval ten její zadek a i stehna, protože vona Drozenka ty sukně měla dlouhý nebo spíš krátký vždycky jen na dlaň nad kolena. Některý spolužáci se tomu smáli, že je to prej macanda, ale pro nás, co sme se nesmáli to byla docela žádoucí baba krev a mlíko a přiznávám, že sem si ho kvůli ní vobčas důkladně vyhonil.

Drozenka byla ale jednou z mála kantorek, se kterou se dalo mluvit, která byla mírná a přístupná diskuzím a taky jakoby měla pochopení pro naše mládí.
Bylo jí tenkrát šestatřicet a z toho, s čim se nám svěřila, měla manžela taky kantora, kterej byl ředitelem na jedný základní devítiletý škole a dvě děti, dceru dvanáctiletou a syna desetiletýho.

Jednou při hodině literatury, bylo to začátkem května 1977 ke konci druháku, nám pouštěla z garamofónu nějakou četbu. Já se spolužákem hrál piškvorky a nějak sme se do toho zabrali, takže nás bylo slyšet. Drozenka nás nejdřív napomenula, po druhý už vokřikla a po třetí mě, nevim roč jen mě a né i jemu, řekla, že za to rušení při vyučování zustanu po škole a že ve 14:15 se mám hlásit v jejim kabinetu ve druhym patře.
To víš, všichni kolem ze mě měli škodolibou srandu a já byl docela nasranej.

No, jak mi nařídila, tak sem teda učinil. Po tom, co sem si musel vyslechnout pár jízlivejch poznámek sem zaklepal na dveře u jejího kabinetu.
»No jen pojďte dál, P..... ý« ozvalo se zevnitř a já vešel.
Drozenka tam byla jen v kostkovaný sukni, která patřila ke kostýmu, ale jeho sáčko měla přehozené přes opěradlo křesla, a v bílé košili s dlouhým rukávem, kterou měla taky dost vypasovanou. Měla votevřený dveře do vedlejší místnosti bez vokna, asi tak 5x4 velký, která byla příručním skladem knih, gramodesek a tak. Vysvětlila mi, že prej dělá inventuru a skartaci starejch tiskovin, tak jí budu pomáhat. Poručila mi, abych vzal takovej žebříček a postavil ho k regálu s knihama, že ona si na něj vyleze, bude odshora knihy probírat a ty starý a nepotřebný mi bude podávat a já je mudu skládat do komínků u dveří. Kejvl jsem, že jó a šlo se na věc. Drozenka vystoupala na ten žebřík a já jí samozřejmě čuměl po stehnech a zadku a v hlavě se mi honily hříšný představy. Vona probírala ty knížky a podávala mi je se slovy:
»Tahle...tyto dvě...ta a ta také« a přitom se ke mně vždycky nahnula a ten brak mi podávala. Vždycky, když se nedívala sem ji skenoval pohledem... To víš, byl sem sedumnáctiletej cucák a tak se mi z toho pohledu a z těch mejch představ začala v rozkroku dělat z masa kost. Prostě se mi do krve musela dostat spousta testosterónu a ten mně tak nějak vomámil natolik, že sem se vodvážil vztáhnout ruce a zlehka jí chytit za stehna nad koleny. Drozenka sebou trhla, podívala se ne mně takovym zpytavym a udivenym pohledem, ale představ si, že mě ani nevokřikla, jak bych vočekával! Nespražila mě nějakym: Co si to dovoluješ?! Nebo tak... Dokonce ani neřekla: Dej ty ruce pryč! Prostě jen stála jako přimražená a z pod brejlí na mě civěl pár šedozelenejch podmalovanejch a užaslejch vočí. Určitě něco takovýho vode mně vůbec nečekala, asi nezažila, že by si k ní nějakej učeň dovolil to, co já.
»Vy se mi, soudružko, šíleně moc líbíte«, vylezlo ze mě.
»Neblázni«, přešla náhle na nepředpisový tykání a viditelně byla zmatená.

To víš Hani..., za Komančů... a za Husáka... a vono tohle. Na to jí asi na peďáku nepřipravili.

Když jí ale mý dychtivý pracky drze vyjely po stehnech nahoru až pod sukni, zablekotala: »P.....ý neblbněte (zase přešla k vykání), vždyť můžu spadnout...Co to děláš?!« (zase mi začala tykat).
»Já bych vás chytil«, já na to. Drozenka raději zase pomalu slezla dolů a já ji hned objal v pase.
»Co to děláš...? Vždyť jsem pro tebe stará... Mohla bych být tvoje máma«, řekla tak nějak dobrácky a domlouvavě. V tý chvíli mě napadlo tátovo rčení, že starší kniha, dobrý počtení, ale to sem pochopitelně nahlas neřek a místo toho sem ze sebe vysoukal: »Dano, já vás mám už dva roky na vočích a vy se mi strašně líbíte. Vy ste jiná... Né jako mý vrstevnice, né jako ty šestnáctiletý husy, co se všemu hihňaj a nevěděj co chtěj!»
»A ty víš... Jiří se jmenuješ, že ano... Tedy ty, Jirko, víš, co chceš?!« zeptala se a zadívala se mi do očí.
»Vás! Chci vás, Dano!« já na to s předstíranou vášnivostí jak ve filmu s Oldřichem Novým a dříve než stačila cokoliv udělat, začal jsem ji líbat na ústa, na bradě, na tvářích a pak na krku.
Drozenka stála jako solnej sloup, neschopná slov ani vodporu a byla ze všeho per plex.
Kul jsem železo, dokud bylo žhavý, protože v rozkroku už jsem měl pěknou bouli. Jednou rukou jsem ji držel v pase a druhou začal bloudit po jejim zralym těle.
„»P.....ý ...Jirkoóó...! Neblbniii...To nejdééé... Sem vdanáááá!“ vzdychala protestujíc, ale nevodstrkovala mě. Cejtil sem, jak se zachvívá a jak to v ní vře. Určitě bojovala sama se sebou. Najednou měla rozeplý tři knoflíčky košile a moje ruka se jí dostala na orso i když jen před podprsenku.
»Ježiši Jirkóóó... To nééé...to nesmímééé!!« zaprotestovala a konečně se mne snažila od sebe odstrčit. »To je šílenýýý!!!«
Nevim jakej byl tenkrát její skutečnej sexuální život s jejim starym, ale asi to nebylo nic moc. Když tak dneska vo tom přemejšlim, vzhledem k tomu, že tomu jejímu bylo čtyrycet nebo jednačtyrycet a rád chodil na ryby, tak si ho asi moc neužila. To víš, doma dvě děti, tak to byl asi jen takovej ten stereotypní manželskej sex jednou za tejden jedno číslo a za pět minut je po všem. To je jen má domněnka... Nevim, fakt nevim... Je ale jistý, že kdyby mně vokřikla, kdyby mi vlepila facana, tak bych toho nechal a stál bych před ní v pozoru. Jenže vona nezařvala, facku mi taky nedala a ani mě vod sebe moc důrazně nevodstrkovala. Proto sem byl čim dál víc drzejš a nevomalenější. Přisátej na jejim krku jak upír a s rukou na podprsence pod košilí sem si k ní dovoloval. Tisknul sem jí i přes tu podprdu prso, zatimco moje druhá pracka, kterou sem jí držel předtim v pase se svezla níž na její zadek. Vona přitom furt vopakovala: »To nesmíííš! To nejdééé!« ale ani slovo, že nechce nebo ať okamžitě přestanu, jinak že to třeba vohlásí řediteli nebo něco takovýho.
Podařilo se mi na ní rozepnout dva zbejvající knoflíčky košile a tu jí vytáhnout zpod sukně. Teprv když se mi podařilo jí pohmatu na zádech rozepnout patent podprsenky a druhou rukou se jí vnutit pod košíček, snažila se mě zbavit.
»Nééé...co...co to dělááááš!!! Neblázniii...Ježišimarjáááá!!!“ konečně zvýšila hlas a začala mne od sebe odstrkovat, ale já byl už nabuzenej a natlačil sem jí zádama ke stěně, neustále sem jí volizoval krk a zároveň sem se konečně zmocnil jejího nahýho prsu“ řekl jsem a jal jsem se snaše opět hladit to její.

Drozenka byla určitě na vahách a bojovala sama se sebou, s morálkou i manželskou věrností. Má ruka na jejím prsu jí určitě rajcovala“, pokračoval jsem a hnětl Hanino prso pro názornou ilustraci.
Nosem sem jí rozhalil košili, šprnda se jí svezla z prsou a já se bleskově k jednomu z nich přisál jak smyslů zbavenej“, vyprávěl jsem a rovněž se snaše přisál k prsu, až vyjekla.

Musel jsem ale vyprávět, tak jsem je zase vzápětí pustil a pokračoval: „Drozenka očividně nevěděla kudy kam a já cejtil, jak mi podléhá, i když pomalu. Začala rychlejc dejchat, prsa se jí dmuly a tak nějak trochu jakoby ztuhly. Začala taky tiše blaženě vzdychat a ztrácet půdu pod nohama. Dokonce se mi už podařilo rozepnout jí takovej ten háček a pak zip na boku tý její krátký upnutý sukně.
Jenže najednou Drozenka ustrnula a měla vyděšenej pohled. Začala mě vod sebe vší silou vodstrkávat a zašala zmateně řikat: »To není jak si myslíš!!!« Já se vohlídnul a ustrnul sem taky, protože zamnou mezi dvěřma, co spojovaly ten sklad a Drozenové kabinetní kancl stál Kratochvíl, muj učitel na technologii, ale hlavně zástupce ředitele. Byl to asi pěta-šestačtyřicátník, takovej vobtloustlej, prošedivělej s koutama, vostříhanej na ježka. Byl vopřenej vo futro a jeho vítězoslavně satyrskej pohled nevěštil nic dobrýho ani pro mě, ani pro Drozenovou.
»Vlasto..., to fakticky není jak si myslíš« zopakovala to češtinářka, ale z jejího hlasu bylo možný slyšet paniku, stud a hlavně strach z průseru. Kratochvíl byl bejvalej lampasák, kterej to dotáhnul prej na majora. Byl to komouš až na půdu a hroznej prevít. Ten se úplně vyžíval v tom, když někoho načapal při něčem zakázanym. Pár kluků už nechal ze školy vyrazit. S nim nebyla sranda.
»No, co vidím, to vidím, soudružko kolegyně! Očividně jste se tu muchlovala s P.....ým, učněm ze druhé bééé...a ještě si necháte odemčeno...! No fůůůj. To se zítra na stranické schůzi naší základní organizace soudružky a soudruzi kolegové budou divit...!!!« zahřímal.
»Vlastííkůůů, vždyť se nic nestaloóó...« snažila se Drozenka vlísávat prosebným hlasem. Z toho jejího hlasu čpěla hanba jako z puberťačky přistižený při masturbaci. Drozenová zrudla a hlas se jí tak podivně chvěl.
»Anóóó??? Ale nejspíš by se dělo, kdybych se tu neobjevil! Copak na to řekne asi soudruh manžel? Ten se bude divit, co má za manželku!«
Průser byl totiž v tom, že Kratochvíl byl nejen učitel, nejen zástupce ředitele, ale i předseda školní organizace KSČ, takže vlastně kádrovák.
»Tak co s vámi dvěma udělám, aby se to už neopakovalo...???!!!!« pronesl jako někdo, kdo má moc a tvářil se přímo ďábelsky.
»Vlasto, nebuď hajzl...! Každý přece někdy chybuje... Nech to tak a já ti slibuji, že už se to nebude nikdy opakovat« zkusila na něj Drozenka jinak a upravovala se.
»Už to mám! Tak víte co, vy dvě hrdličky?« řekl jako soudce nad životem a smrtí, načež se vrátil do učitelčina kabinetu, zamkl dveře zevnitř a opět se vrátil: »Já vám dám oběma šanci! Když na můj návrh řeknete ano, jsem ochoten na všechno, co jsem tu viděl, zapomenout, ale pokud jen jeden z vás ten návrh odmítne, rozmáznu to tak, že se z toho oba poserete! Vy, P.....ý vyletíte ze školy pro nevhodné chování a já vám napíšu takový posudek, že vás žádná škola nevezme a vy skončíte u lopaty... A vy, soudružko Drozenová, vy pak u nás velice rychle skončíte a pochybuji, že ještě někde budete učit!«
»Ale my sme vopravdu nic....« pokusil jsem se to vysvětlit ale on hlasitě vřískl: »Mlčte P.....ý. Vy mi budete něco povídat...! Vždyť ten testosteron z vás přímo čpí...! Dávám vám šanci... Ani jeden z vás určitě nechce opustit tento pedagogický ústav, že ne?! ...A tady soudružka určitě nechce ostudu a jistě uvítá klid v rodině...?« pronášel a přitom se přímo kochal svou nadvládou nad námi, protože nás měl oba v hrsti.
»Tak co po nás, k sakru chceš? Co máme udělat?« zaúpěla Drozenka a měla slzy na krajíčku.
Jenže ten previt řekl: »Heleďte, soudružko, se slzavým údolím na mě nechoďte, to na mě neplatí!«
»No tak co teda máme...řekni to už konečně!« zaúpěla se zoufalstvím v hlasu.
»Tak že..«, pronesl obřadně ,»Já si sednu tady za ten psací stůl...a vy dva se do pěti minut vysvlíknete do naha... Tady soudružka učitelka se postaví tady k tomu křeslu«, načež ukázal na křesílko s dřevěnými madly stojící metr od psacího stolu, »ohne se přes něj, opře rukama o ta madla a rozkročí se. Vy, P.....ý k ní přistoupíte odzadu a vykonáte přede mnou se soudružkou Drozenovou soulož!« vyřkl ten ortel s ďábelskou zlomyslností. Drozenová na něj zůstala zírat přes ty svý silný brejle s vytřeštěnejma očima a votevřenou pusou. Tohle určitě nečekala ani ve snu, kdežto já zase nevěděl, jestli se mám z takovýho trestu plácat radostí do stehen, nebo předstírat zkroušenost a rozpaky. Však mi taky vocas, kterej mi pod riflema z prvotního úleku nad zjevením se Kratochvíla změknul, se mi zase začal bouřit.
»Tak co, P.....ý, berete to?« a já jakoby zdrceně přikývl.
»Tedy...no...Vlasto...Ty si děláš legraci, že jo?« nechtěla tomu učitelka uvěřit.
»Žádnou legraci!« vyvedl ji z omylu chladem své odpovědi
»To přece nejdééé!« zaúpěla bezmocně. »To mám tady před tebou jako souložit? Já??? To mám dělat s klukem, kterej by mohl bejt můj syn???!!!“ zavzlykala zdrceně, když viděla, že z toho není pro ni úniku.
»Čas vám běží!« připomněl Kratochvíl bezcitně. »Tak jak se rozhodnete? P.....ý řekl, ano... A vy?«
»Ježišmarjáááá..., vždyť jsem vdaná, mám muže, děti, nějakej věk... a...nejsem chráněná...! Nic neberu... Nemám ani danu, ani pesar a tady není žádný prezervetiv!?“ ohrazovala se.
»Ještě dvě minuty a odcházím! Co bude následovat, to oba víte!« řekl nesmlouvavě.
Co měla chudák dělat? Byla zdrcená, ponížená, zostuzená a zoufalá z té bezvýchodnosti nakonec hlesla: »Tak ... jo«.
»Výborně... Tak teď oba vysvlíct!« řekl radostně a viditelně se tím bavil.
Já si sundal košili, pak rifle, pak slipy a na světlo světa se mi vymrštilo tohle“ , řekl jsem , ukázal na svůj pozvolna tuhnoucí penis a Hanka mi položila hlavu na chlupatou hruď a vzala mi ho do ruky.

„Péro se mi vymrštilo vzhůru jako semafor u trati. Drozenka byla rudá jako rak, když mi na něj čuměla. Já zase čuměl na ni, když ze sebe zase vysvlíkla podprsenku a pak si stáhla se stydlivým okolkováním elastické stahovací kalhotky, takže sem v plný parádě uviděl tu její širokou zadnici, huňatej hnědej trojuhelník v rozkroku, trochu volný břicho s faldíkem a na stehnech i šunkách mi nemohla uniknout celulitýda. Ale i tak to byla samice non plus ultra!
Drozenka teda ostýchavě přistoupila k tomu křeslu, předklonila se a široce rozkročila přes to opěradlo, takže její tělo a nohy zaujímaly takřka pravej úhel a rukama se vopřela vo ty madla na křesle. Přistoupil jsem k ní zezadu a mýmu hladovýmu pohledu se tak nabízely její bílý macatý hýždě, široký stehna, dolu visící prsa a naducaná kunda.
Nejprve jsem polaskal rukama tu kyprou zadnici, široký boky a pak sem chvilku hladil uvolněný břicho, abych nakonec nevynechal ani ty prsa. Neřekla na to nic, jen v rukách drtila ty madla.
Když sem se mazlil s jejíma prsama, plenil sem jí je jak krtek zahrádku. Drozence se s zrychlil dech, ale furt mlčela.
Ruka mi tak nějak sama vjela do naducanýho Drozenčina rozkroku. Masíroval sem jí prstama velký i malé pysky, rejdil po poštěváčku a nakonec sem ji do kundy zasunul hned dva prsty najednou. Myslím, že mý počínání jí určitě vyvedlo z míry.
Pak jsem ji chytil za hýždě, palcema rozevřel do široka ty její pysky, přiložil mezi ně svůj tuhej rozmnožovací nástroj a bez váhání jsem ho do ní prudce zarazil.
Drozenka to určitě čekala, ale přesto do sebe v údivu hluboce nasála vzduch a na pár vteřin ustrnula bez dechu. Mezitím jí ale muj žulově tvrdej nedočkavec proniknul pochvou až k děloze, kterou následně určitě zatlačil kousek do břicha. Drozenka vyjekla, ale tak nějak víc, rezignovaně se prohnula v kříži a tím mi ještě líp nastavila kundu.
Bušil jsem tý učitelce žaludem do dělohy jako buchar do kovadliny a soustřeďoval sem se na každej náraz těchto našich dvou pohlavních orgánů. Drozenka měla viditelně co dělat, aby to udejchala. Když se mi to začalo blížit, přidal jsem a vona to hned vycejtila a sípavě až zajíkavě mě prosila: »Proboha do mě néééé!!!«
Jenže když to na mne přišlo, natlačil jsem se na ni a začal si vychutnávat výstřiky semene na její dělohu.
»Jee...Jééé...Jéééžiš... Áááá!!!« vyrazila ze sebe takovym zvláštně zabarvenym neartikulovanym hlasem .
Chvilku sem v ní eště zustal, ale pak sem ho z ní vytáhnul. Drozenová se pomalu narovnávala, jako by si rovnala záda, obrátila se ke Kratochvílovi a řekla: »Už si spokojenej?! Teda jestli s nim budu těhotná...!»
A víš co Kratochvíl na to? Prej: »Na ostro je to vždycky nejlepší, že, P.....ý? Nakonec, i kdybys, Dano, (přešel z komisní mluvy na tykání) z toho byla v tom, tak co..., republika potřebuje každou ruku. Dětičky doma budou za sourozenečka rády, že...? A tvůj manžel...No, co oči nevidí, to srdce nebolí« pronesl ironicky, načež vstal, popošel ke dveřím, odemknul a zmizel.
S Drozenkou sme se pomalu oblíkali, ona se tvářila hrozně nešťastně, jako kdyby ztratila vejplatu, prostě jako přejetá parním válcem.
»Promiňte, soudružko... To sem fakt nechtěl« začal sem se připitoměle vomlouvat.
»Tedy, jestli budu opravdu těhotná, tak si mě nepřej!“ vyhrkla na mě naštvaně. »Stejně je to všechno tvoje vina! Vidíš, co si nám nadrobil? Hlavně o tom, prosím tě, mlč! Né abys to někomu vyprávěl! A modli se, aby to na nás Kratochvíl přece jen neřekl! Už seš oblečenej!?«
A když viděla, že jo, tak mne vystrčila ven na chodbu se slovem: »A teď už vypadni!«