Otrokyně 1.část

Pomalu otevřela oči. První co ucítila, byla ztuhlost v rukách a nohách, ústa přelepena páskou a bolest hlavy. Pokusila se pohnout rukama, ale nešlo to. Natočila pomalu hlavu, aby viděla co se děje. V šeru které panovalo poznala že její ruce jsou přivázány k pelesti postele za zápěstí lanem, v tu chvíli nebyla schopná pochopit, co se děje začal se jí zmocňovat divný pocit, nadzvedla hlavu a podívala se na své nohy jež nebyli zcela zakryté tenkou starou dekou, která zakrývala její tělo. Nohy měla roztaženy a kotníky ovázané lanem, které bylo přivázáno k nohám postele. K tomu všemu si pomalu začala uvědomovat že na sobě nemá žádné oblečení. Zmocnil se jí pocit strachu a přemýšlela, jak se vůbec do téhle situace dostala.
Poslední na co si vzpomínala ze včerejšího večera byl bar, ve kterém s kamarádkami slavila poslední den v práci a rozloučení před cestou do Austrálie, poslední sklenka sektu před odchodem, cigareta před barem s Elis, cesta domů tramvají, hledání klíčů v kabelce před domovními dveřmi, kroky za zády, tupá bolest hlavy a pak už jen tma….
Teď se probudila tady přivázaná a svlečená na neznámém místě s bolestí hlavy. Zaposlouchala se. Nic neslyšela jen vítr venku hrající si s listy ve větvích a občasný zpěv ptáků. Pokusila se znovu pohnout rukama a dostat se ze sevření lan, která se zařezávala do kotníků a zápěstí. Cloumala veškerou svou silou pelestí postele a snažila se vykroutit ruce z provazů. Nepodařilo se jí je však ani povolit natož se z nich uvolnit. Místo toho jí připadlo jako by se s každým pokusem o uvolnění, lana ještě více zařezávala do kůže. Už cítila jak má pod lany kůži rozedřenou a bolest začínala být s každým dalším pokusem vetší a nesnesitelnější. Do očí se jí vedraly slzy a pocit strachu začal doprovázet pocit bezmoci. Znovu se zaposlouchala do ticha a snažila se zachytit alespoň nějaký zvuk, který by jí napověděl kde je nebo co se děje a zda neuslyší alespoň nějaký hlas nebo hlasy. Po dlouhých minutách poslouchání bylo stále stejné ticho. Přes okna zalepená novinami a přetažená roztrhaným závěsem do místnosti pronikalo jen málo ze světla venku. Její oči pomalu začali přivykat šeru které v této zatuchlé místnosti prosycené pachem starého dřeva panovalo. Rozhlédla se po místnosti. Stěny byly vybudovány z hrubě opracovaných klád a masivní dřevěné dveře na kterých nebyla klika v ní evokovali pocit, že se nachází v nějaké staré lovecké chatě nebo srubu, dále si všimla nízkého masivního dřevěného stolu stojícího uprostřed místnosti a jedné židle. Nic víc v místnosti nebylo. Něco však přeci jen upoutalo její pozornost, na stěnách si všimla několika malých kovových kruhů. Zdáli se jí povědomé a přemýšlela kde je jen viděla. Po chvíli si vzpomněla. Viděla je ve stájích, kam chodila starat se o koně. Za podobné kruhy ve zdi tam uvazovali koně. Ale proč je někdo přidělal na zeď tady? Rozhlédla se znovu a její zrak zůstal upřen na židli o kterou před chvílí zavadila jen pohledem, znervózněla ještě víc. Na židli byly v opěrkách pro ruce připevněny dva kožené řemeny a další dva stejné byli na přední straně noh židle. Uvědomila si, že kruhy ve stěně a židle slouží k připoutávání a vše je určeno pro ni, to jí do očí vehnalo další slzy.
Nevěděla kolik je hodin ani jak dlouho už tu leží, v hlavě se jí honily myšlenky, co bude dál. Jedno jí bylo jasné, někdo jí včera večer před domovními dveřmi omráčil a unesl. Ale proč?
Zkoušela si vzpomenout, kdo by mohl mít zájem jí ublížit nebo se jí za něco pomstít. Čím více přemýšlela tím víc absurdní jí tato situace připadala. S každým přeci vycházela v dobrém a mezi přáteli je oblíbená. I v práci neměla s nikým žádný konflikt a se všemi spolupracovníky se rozešla v dobrém. Nebyl důvod proč jí chtěl někdo něco takového provést. Zvláště teď když se chystala odjet do Austrálie a najít si tam novou práci a zařídit nový život. Najednou jí z přemýšlení vytrhla jiná věc. Uvědomění že jí nebude nikdo v nejbližší době hledat. Všichni si přeci myslí, že dnes ráno odletěla za svým snem, a všem včetně rodiny řekla, že se ozve za pár týdnů. Až se usadí a najde si novou práci a bydlení. Na hotelu kde se měla ubytovat po příletu jí pohřešovat nebudou. Budou to brát jen jako propadlou rezervaci. A na letišti jí nikdo čekat nemá. Celou tuhle cestu chtěla podniknout na vlastní pěst bez pomoci přátel a dokázat si že se o sebe umí postarat. Místo toho se ocitla na neznámém místě a bez jediného tušení co bude dál. Nemohla dělat nic jiného než čekat.
Čas běžel pomalu a nic nenasvědčovalo tomu, že by v místnosti za zavřenými dveřmi někdo byl. Už vzdala i pokusy o osvobození. Ten kdo jí zde přivázal dobře věděl co dělá a provazy utáhl tak aby se z nich nebylo možné vyvléknout. Smířená s touto situací si začala uvědomovat jiné věci. Měla žízeň a zároveň se o své potřeby začalo hlásit i její tělo. Začala se sama sebe ptát, kde je ten co jí sem odvlekl a přivázal jí k posteli. Kam šel a proč tu není. Odhadem byla už vzhůru dobré dvě hodiny a díky té troše paprsků slunce, kterým se podařilo prodrat přes okna a závěs dovnitř usuzovala, že venku je už alespoň poledne. A přes to ještě nikoho ano nezaslechla a nikdo jí nepřišel ani zkontrolovat. To ticho jí děsilo a zároveň uklidňovalo. Pokud tu nikdo kromě ní není, nemusí se zatím ničeho bát alespoň zatím. Čím dál tím víc se ale začínala soustředit na jinou věc. Opravdu se jí chtělo na záchod. Cítila, jak moc se jí chce čůrat a stále se to pokoušela vydržet. Věděla, že je jen otázkou času než svěrač povolí a ona se počůrá. To ale nechtěla, představa že leží v mokré posteli ještě dalších pár hodin jí vůbec nebyla příjemná. Pořád ještě ve skrytu duše doufala, že tohle vše je jen jeden velký hloupý vtip někoho z přátel. Ale tu radost a vlastní potupu kdyby se teď a tady pomočila jim za žádnou cenu nechtěla dopřát. Zkoušela myslet na něco jiného a vší silou se snažila nepovolit. Co všechno by teď dala za tak primitivní a každodenní věc jako je záchod. Naposledy se počůrala snad v první třídě venku na pískovišti a ještě teď si pamatovala, jak se jí všichni ve třídě smáli. Bolest, která signalizovala, že už je její měchýř plný k prasknutí se dál nedala snést. Zavřela oči a se vzlykáním povolila. Cítila obrovskou úlevu, ale taky ponížení. Cítila jak teplá moč stéká pod její nahé tělo a najednou si uvědomila že zůstává na posteli pod ní místo aby se vsakovala do matrace. Došlo jí, že ten kdo jí tu nechal, předem počítal se skutečností že dříve nebo později bude muset na záchod a tak pod prostěradlo natáhl ještě igelit, aby se moč nevsákla do matrace. Cítila se strašně poníženě, leží tu nahá přivázaná a pomočená. Nic horšího v životě ještě nezažila.
Hodiny plynuly a stále se nic nezměnilo, venku se začalo pomalu stmívat a pokoj se stával čím dál tmavším. Už jí z toho ležení v jedné pozici bolelo celé tělo, ruce měla odkrvené a ztuhlé jako by už ani nepatřily jí a palčivá bolest zapříčiněná každým otřením provazů o rozedřenou pokožku jí připadala jako by do ní někdo vrážel hřeby. V ústech sucho jak na poušti při poledním slunci a měla hlad. Od včerejšího večera nic nejedla a nepila. Mokrá kůže jí svědila a nejhorší byla nemožnost se poškrábat. V tichu které panovalo celý den najednou uslyšela slabý zvuk. Zaposlouchala se a snažila se ho rozlišit. Znělo to jako motor auta. Poslouchala a zvuk zřetelně sílil, už jasně rozeznala zvuk motoru i to že se přibližuje směrem k ní. Podle občasného prasknutí větve pod koly a zvuku protáčejících se pneumatik na rozblácené cestě se utvrdila že je uvězněna v nějaké lesní chatě. Auto zastavilo, motor utichl a bylo slyšet otevření dveří. Zřetelně slyšela odemykání vchodových dveří a skřípění se kterým se otevřely. Kroky na dřevěné vrzající podlaze se rozléhaly po pokoji. Střídavě chodil k autu a dovnitř nosil nějaké věci. Vyšel ven. Bouchnutí dveří u kufru auta ji přimělo k cuknutí jak se lekla. Chvilku bylo ticho. Někde vzadu za domem se otevřely dveře. Slyšela šramocení a rozbíhající se motor agregátu. Pod dveřmi do pokoje se škvírou začal drát paprsek světla a rozléval se po podlaze. Se skřípěním se otevřely vchodové dveře, pod kroky zavrzala podlaha a dveře se zavřely. Její srdce začalo rychle bít a cítila, jak tělo zalévá adrenalin. Čas jako by se zastavil, se strachem poslouchala co se ve vedlejší místnosti děje. Její tělo se začalo chvět a nebyla schopna ho ovládnou, páska na ústech jí znesnadňovala dýchání a její srdce bušilo jako o závod. Zřetelně slyšela otevírání a zavíraní skříněk při tom jak do nich ukládá věci přivezené věci. Slyšela položení skleničky na stůl i syčení unikajících bublinek z právě otevřené láhve s pitím. Cinknutí ledu o stěnu sklenice i zvuk, který vydávala voda vytékající z láhve tříštící se na dně a zaplňující sklenku. Zaslechla i klapnutí benzínového zapalovače, škrtnutí kolečka o kamínek, potáhnutí a následné vydechnutí kouře. Vše jí připadalo jako by se dělo těsně vedle postele místo ve vedlejší místnosti za mohutnou stěnou a zavřenými dveřmi. Její smysly strachem natolik zostřily že by slyšela i spadnou špendlík na zem. Slyšela, jak bije její vlastní srdce a cítila, jak její tělo rosí studený pot. Měla strach který nikdy nezažila. Od chvíle kdy z dálky uslyšela blížící se auto věděla že přijde chvíle kdy se otevřou dveře od pokoje a stane tváří v tvář svému únosci a vězniteli. Nedokázala si ani představit co bude následovat dál. Co se s ní bude v nejbližších hodinách nebo dnech dít ani co bude dělat. Do mozku se jí vracela jen jediná myšlenka, tak vtíravá jako by jí někdo stále dokola šeptal do ucha - „musíš přežít, za jakoukoliv cenu“
Uslyšela blížící se kroky, její pohled ustrnul na dveřích od pokoje. Světle které pronikalo do pokoje škvírou pode dveřmi přerušil stín. V zámku dveří zachrastil klíč a otáčející se zámek uvolnil západku to se opakovalo ještě dvakrát. Dveře se s vrzáním začaly pomalu otevírat a do pokoje se začaly prodírat paprsky světla z vedlejší místnosti které jí teď svítili přímo do obličeje a oslňovali její oči uvyklé na šero v místnosti. Přivřela je a snažila se více zaostřit, viděla tmavou postavu stojící ve dveřích která chvíli jen bez hnutí stála a zdálo se, že se dívá na její vyděšenou tvář. Pak udělala krok do místnosti a natáhla ruku k vypínači připevněného na zdi. Cvaknutí rozsvítilo světlo, které jako exploze naplnilo celou místnost. Ostré světlo jako by jí bodlo do očí a byla nucena je zavřít. Slyšela, jak se blíží k posteli na které ležela. Prkna v podlaze pod jeho kroky vrzala a najednou cítila, jak stojí přímo u postele. Sevřela oči ještě víc a odvrátila hlavu na druhou stranu. Ruce zaťala v pěst a čekala, co bude dál.