Případ znásilněné oddílové vedoucí.

Povídka ze seriálu Případy poručíka Chrásta.


Loudali se od jídelny volným krokem po cestičce k lesu. Vedoucí tábora z okna jídelny sledoval ostřížím zrakem dvě postavičky mizející mezi stromy a dodržující řádný rozestup mezi sebou. Neměl to lehké, udržet kázeň mezi dětmi a ještě tyhle od puberty povyrostlé rádoby vedoucí.
Došli na malou paseku obklopenou nízkým mlázím, posadili se do mechové peřiny a chvíli mlčeli.
Začala ona. „Ty Karle, máš holku?“
„Mám,“ odpověděl stručně.
„A už jste se milovali?“ zvídala a nervózně okusovala stéblo trávy.
„Proč se ptáš?“ udiveně se obrátil, „o tomhle se přece nevykládá.“
„No, víš, já kluka ještě neměla, tak jsem zvědavá jaký to je,“ tiše namítla a hleděla do země.
„O tom si můžeš všechno přečíst na internetu, tam je toho plno,“ namítl.
Vyprskla, „ty slátaniny, copak tomu můžu věřit!“
Přitiskla se, „povídej mě o tom, prosím.“
„O tom se nedá vykládat, to musíš prožít, však počkej, dočkáš se,“ ohradil se celý znervóznělý z dívčího těla které se na něj lepilo a dráždilo hroty svých ňader.
Chytla se okolo krku, „nechceš mě to ukázat, jaký to je, prosím?“
Svalila ho na záda, přisátá na ústa až lapal po dechu.
„Prosím tě přestaň, copak to jde, vždyť se prakticky neznáme,“ bránil se už rozechvěle.Přítomnost tisknoucího dívčího těla pomalu lámala jeho neochotu.
„To je k tomu potřeba? To jsem nevěděla,“ namítla a znovu se přisála na ústa.
Ruka sama od sebe se přesunula na oblinu dívčího ňadra, pohladila a jemně stiskla.
Vydechla slastí, převrátila se na záda, strhla ho na sebe a zašeptala,“ pokračuj prosím.“
Rozepnul knoflíček halenky a zajel dovnitř, hladil hladkou a jemnou kůži vzdouvajících oblin, mazlil se s třešničkami na vrcholcích.
Vybuchla náhle s tichým úpěním a tělo se zkroutilo v ještě nepoznané křeči orgasmu.
Tiskla ho v náručí, drtila silou křečovitého vzrušení a lapala po dechu.
„Bože to byla krása,“ vydechla, „Karlíčku prosím, já to chci celé, nikomu to neřeknu, neboj, prosím,“ žadonila vzrušeně a rozepínala mu košili.
„Blázníš, co když nás někdo uvidí,“ bránil se.
„Neuvidí, všichni šli na hrad a vedoucí s kuchařkou nemůžou, prosím, pokračuj,“ žadonila.
Nebyl by to mužský, který by odolal, tak šly dolů rifle, potom kalhotky a on se hladově ponořil do rozvášněného klína. Se sténáním se vzepjala a doširoka rozevřela nohy.

Nebylo to však tak, jak si představovala. Děda Bouček se toho dne vypravil na houby. S košíkem v ruce si to štrádoval lesem, zatím pouze se dvěma holubinkami a pomalu se smiřoval s tím, že to obrátí k domovu. V tom zaslechl v mlází dívčí vzrušený hlas, opatrně nakoukl a v duchu zajásal.
„Houby přinesu, ale zato se pokochám,“ pomyslel si, položil košík a tiše si upravil výhled.

Karel mezitím se přisál na zduřelý dívčí poštěváček a dráždil jej tak dlouho až s úpěním vypěnila v dalším vášnivým orgasmu.
„Tak už dost holka, dál už bychom udělali totální hloupost,“ vzdychl si na narovnal se.
„Ne, Karlíčku dělej dál, já to chci, prosím tě, pokračuj, honem, prosím,“ žadonila vášnivě a klínem se vzpínala proti němu.
„Bude to bolet,“ varoval ji.
„To nevadí, dělej rychle,“ zaúpěla vzrušeně.
Stáhl si kalhoty a zabořil se do panenské vlhké dírky.
Vykřikla, zaťala prsty do paže opírajícího se Karla a se slzami v očích se zeptala, „to už je?“
„Ano,“ odvětil a pomalu projížděl těsnou dírku.
Zčervenalá, se zvrácenou hlavou přijímala útoky do svého lůna a cítila jak z bolesti se pomalu rodí další vlna vzrušení. Zasténala, prudce vydechla, objala Karlovy ramena, přitiskla se a nohy zaklesla na zádech. Tempo se zrychlovalo, vzrušením oba hledali druhý dech, když Karel poručil „pusť mě, musím ven.“
„Ne!“ vykřikla a ještě více se k němu přimkla. Přestal se hýbat, tak to nahradila pohybem své pánve a ve chvíli ucítila uvnitř proud tekutiny a slyšela Karlovo nešťastné vydechnutí.
„Proboha, co jsi to udělala?“ zasténal a vyprostil se z umdlených končetin dívky.
Chvíli ještě slastně prožívala poslední okamžiky milování a potom rozverně dodala, „no, teď si mě budeš muset vzít Karlíčku.“
„Mám svoji holku, měnit to nebudu,“ rozhodně prohlásil a oblékal si kalhoty.
„Tak já potom prohlásím, že jsi mě znásilnil,“ rozhodla rezolutně a natáhla si kalhotky.
Zavrtěl hlavou, „ne svojí holky se nevzdám a tobě to stejně neuvěří.“
„Tak ne?“ zeptala se rozčileně. Zavrtěl hlavou a tak si roztrhla kalhotky, halenku a s křikem se rozběhla k táboru. Zůstal stát jako solný sloup.

Vedoucí uslyšel z okna kuchyně ženský křik, vykoukl a s prskáním vylétl ven.
„Co se stalo?“ vyhrkl rozčileně.
On, on mě znásilnil,“ zaúpěla a svalila se na lavičku.
„Kdo tě znásilnil?“ nechápal zprvu vedoucí.
„Karel, mě v lese… já nechtěla… on mě znásilnil,“ s pláčem ze sebe vyrazila.
Vedoucí zasakroval a utíkal volat policii. Vrátil se zpět, uviděl Karla a hned nařídil, „sbal si své věci a jestli tě nezavřou, tak večer odjíždíš, prasáky tady nechci.“
„Ale já ji nic neudělal,“ hájil se Karel, „to ona dělá ze msty.“
„To ti bude někdo věřit,“ odplivl si vedoucí a zamával na policejní auto mířící k nim.

Poručík Chrást, neochotně vylezl z auta a začal zpovídat co se stalo. Stačil pohled na roztrhané šaty dívky a na bledou tvář viníka. Ale přece se mu na tom něco nezdálo. Ta dívka vypovídala nějak škrobeně, jako by to vyčetla z nějakého časopisu a ten kluk jasně přiznával že se milovali, ale že to chtěla.
„Jo mladý muži, to máte těžký,“ povzdechl si, „on vám to nikdo nedosvědčí a soud určitě rozhodne tady ve slečnin prospěch.“
„A co kdyby dosvědčil?“ ozval se za poručíkem hlas.
Otočil se, „dědo, co tady děláte?“ celý udivený se koukal na starého Boučka.
„To máš tak Václave,“ rozšafně začal děda Bouček, „já šel na houby, houby rostlo a když jsem v mlází uslyšel tady tuto dvojici, tak mě to nedalo a zahrál jsem si na šmíráka. A je to tak jak říká tady mladej. Tady ta holka chtěla, aby si ji vzal, když odmítl, tak se chtěla pomstít.“
„Můžete k tomu něco dodat slečno?“ obrátil se poručík ke schoulené dívce, která poznala že jí to nevyšlo. Zavrtěla hlavou a dívala se do země.
„Pokud podáte žalobu pro křivou výpověď, hned to sepíšeme,“ otočil se na Karla.
„Ne, udělal jsem chybu a nebudu to dále rozmazávat, žádnou žalobu nepodám,“ rozhodl se Karel.
„To jste tedy pašák,“ poklepal mu poručík na rameno, „jen aby jste toho později nelitoval.“
Zalezl do auta a houkl na dědu, „nechcete svést domů?“ Děda s radostí zalezl na druhé sedadlo a auto zmizelo v zákrutě silničky.
Vedoucí se chvíli díval na provinilce a potom rozhodl, „seberte si svoje věci a oba dnes tady končíte.“ S bručením zalezl za kuchařkou do kuchyně.

Julius Robbertos 2013
www.robbertos.estranky.cz