Sousedské hrátky 1. díl

Konečně jsme se dočkali našeho vysněného domu. Trvalo to dlouho, než se vyřídily všechny potřebné náležitosti a my jsme se mohli nastěhovat do nově postavené přízemní 4 + 1 i s garáží. Nebylo to žádné tuctové satelitní městečko s vlastním kostelem a potravinami. Krásná lokalita uprostřed panenské přírody, odkud to nebylo daleko do přilehlého města.

Společnost nám dělal prozatím jeden dům, kde už někdo bydlel, prozrazovalo to pověšené prádlo na zahrádce a pár rozestavěných domů po bližším okolí. Vystoupila jsem z vozu a ihned mne pozdravil. Stál na zahrádce a usmíval se na mě přes plot.

Mohlo mu být kolem pěta třiceti. Opodál ležela nejspíše jeho žena. Chytala bronz. Trvalo nám s Petrem týden, než jsme vše vybalili a rozestavili nábytek po domě na patřičná místa. Stěhování je celkem vyčerpávající záležitost. Během toho týdne jsme se seznámili i s našimi novými sousedy. Jsou to velmi příjemní a sympatičtí lidé. Dnes večer jsme k nim pozvaní na grilovačku. Půjde o takovéto klasické posezení venku. Chlapi si dají pár piv, pokecají o gambrinus lize a my s Terezou pokecáme o módě a nákupech.

Byla hezká, dlouhé blond vlasy s mírně vlnivým podtextem. Petrovi se určitě líbila. Vždycky se na ni tak usmíval, když se spolu bavili. Toho večera jsme toho vypili trochu více, než by bylo zdrávo. Začalo mírně poprchávat a naše sezení se přesunulo dovnitř do domu. Pavel pro nás otevřel lahev vína a pro sebe s Petrem plechovkové pivo.

Nálada byla uvolněná a celkem i usměvavá. Netrvalo dlouho a chlapi navrhli jednu z nejpubertálnějších her, co existuje. Už na škole jsem jí neměla ráda a ráda ji nemám, ani dnes. Chlapi souhlasili a chtěli hrát oba. Samozřejmě, že šlo o flašku, a když flaška, tak svlékací. Tereza nakonec řekla „Proč ne.“ A já nechtěla kazit zábavu, tak jsem s tím, leč nerada, také souhlasila.