Štědrý večer.

Zrovna když ukládala víno do vinotéky cinknul zvonek ode dveří. Vstala, upravila se a šla otevřít.
„Roberte, miláčku, ty jsi přišel?“ zvolala roztouženě a vtiskla mu polibek.
Rychle se svlékal z kabátu a vzápětí stuleni k sobě v obýváku se vášnivě líbali.

„Zůstaneš do rána?“
„Ne miláčku, musím domů, moje ropucha pozvala syna a snachu na večeři, tak musím hrát milujícího otce.“
„Podívej, co donesl Ježíšek mému Robertíčkovi,“ zašišlala a podala krabici.
„Jestli to bude zase nějaká ohavná kravata, tak se picnu,“ pomyslel si.
Otevřel krabici, byla tam ohavná kravata hýřící všemi barvami.
„Ta je krásná miláčku!“ zajásal a přisál se polibkem.
„Tobě také Ježíšek něco donesl,“ upozornil ji a podal jednu malou a druhou větší krabici.
„Ach, to je krása!“ zvolala, když otevřela menší krabičku.
„Jsou to pravé české granáty,“ upozornil.
Položila je opatrně do krabičky a nedočkavě otevřela druhou krabici. „Ta je kouzelná!“ zasténala když uviděla fialkovou průsvitnou noční košilku, „proboha proč tolik utrácíš, víš, že tě mám ráda i bez dárků.“
„Jsou přece vánoce miláčku,“ namítl.
Zmizela i s košilkou v koupelně a po chvíli jako víla se začala kolem něj točit, oděná pouze v nové košilce.
Pomohla mu odstrojit, sedla si na klín a přisála se na rty.
Pomalu, s rozkoší se mazlil s oblinami ňader, potom ji uchopil, položil na předložku z kůže ledního medvěda a vyhrnul košilku až ke krku.
Rozevřela do široka nohy a nechala se laskat polibky.
Sklouzl do klína, zlíbal celou buchtičku a přisál se ústy na růžový hrášek.
Zasténala, pozvedla klín a po chvíli dráždění vybuchla v záchvatu vzrušení. Tělo se vypjalo do oblouku, rukama si tiskla ňadra a sténala blahem.
Zvedl jí nohy na svá ramena a vnořil se s rozkoší do rozvášněného lůna.
Znovu silně zasténala a ucítil sevření svého dobyvatele. Tvrdými přírazy útočil uvnitř sametově vlhké jeskyňky. Cítil jak klín přírazy opětuje a jde mu naproti.
Ležela pod ním, ňadra vztyčené, houpající se v rytmu přírazů, hroty nalité vášní.
Hlava, zčervenalá vzrušením byla hluboce zakloněná dozadu a přerývaně sténala blahem.
Ucítil blížící se konec, co by za to dal to oddálit. Zasténal a zaplnil lůno výstřikem. Ještě chvíli pokračoval, než začal dobyvatel měknout.
Vyklouzl a přitiskl se k chvějícímu tělu.
Líbala ho prudce, v očích slzičky. „Ty můj milovaný divochu,“ zašeptala roztouženě.
Tulili se k sobě na pohovce, prokládali to polibky, když mu zabloudil zrak na hodiny.
„Proboha, to už je tolik?“ podivil se a začal se oblékat.
„Opravdu musíš miláčku?“ smutně se zeptala.
„Víš jak nerad od tebe odcházím, ale musím, neodpustili by mně to.“
Oblékl se, ještě jednou se políbili a zmizel ve tmě.

Vklouzla do koupelny,osprchovala se a oblékla domácí úbor. Uklidila v obýváku stopy předchozího řádění, schovala šperk do klenotnice a sedla si k telefonu.
Vyťukala číslo. „To jsi ty Ludvíčku?“ zaposlouchala se „chtěla jsem ti navrhnout, jestli nechceš u mne strávit dnešní večer, nebo spíše noc,“ zašveholila.“Přijdeš, tak se moc těším.“
Položila telefon, sebrala noční košilku, v ložnici ji uklidila do zásuvky a vytáhla jinou, červenou.
V kuchyni otevřela ledničku, předsmažené řízky, bramborový salát ze supermarketu přemístila na kuchyňskou linku a začala chystat štědrovečerní večeři.
„Copak asi donese Ludvíček,“ mlsně zapřemýšlela.
Dárek pro něj, kravatu všech barev už měla nachystanou.


Julius Robbertos 2013 /14
www.robbertos.estranky.cz