Tak na líbání zapomeň

Odpolední sněžení vystřídal déšť. Venku počasí pod psa a z penziónu na náměstí na nás čekala dlouhá štreka. Na silnici se utvářela ledovka a sníh se proměnil na rozteklou kejdu. Ne nadarmo se u nás v Čechách říká: "Kateřina na ledě, Vánoce na blátě."
Uvnitř v teple penziónu sedělo několik ubytovaných hostů společně s místními existencemi. Popíjeli pivo, dojídali jídlo a sledovali v televizi pohádky. Měli jsme štěstí, jelikož to můj kamarád zařídil tak, že jsme se nemuseli v tom hnusným počasí táhnout až na náměstí pěšky. Pár minut před naším odchodem z penziónu si vytipoval jednoho z místních, který měl cestu nahoru na náměstí. Slušně mladíka požádal, zda by nám neulehčil cestu.
Posilnění sklenkou whisky jsme nastoupili do stříbrného Mercedesu a řidič pustil rádio s největšími hity Michala Davida. Kamarád se posadil vedle řidiče a já zaplul na přeplněnou zadní sedačku. Neměl jsem si pomalu kam sednout. Překážela tam totiž jeho zimní bunda, krabice s neznámým obsahem a vánoční cukroví v umělohmotné misce.
Řidič šlápl na plyn, a už jsme se řítili nahoru do kopce. Během té zběsilé jízdy jsem na klíně dobrovolně hlídal plastovou krabičku s cukrovím, protože jinak by ty vanilkové rohlíčky skončily rozdrolené pod sedačkou. Na náměstí jsme měli v baru vyčkat na taxikáře, který nás měl později odvézt na místo jménem Šne-ko-lend.
Vyklopil nás uprostřed malého náměstíčka a všude kolem byla na silnici hnědá břečka. Kamarád měl v úmyslu vybrat si peníze v bankomatu. Zastavil jsem ho, jelikož se mi nechtělo jít přes celé parkoviště pokryté mokrým sněhem, a hlavně jsem si nepřál, aby mi nateklo do mých letních polobotek. Oznámil mi, že má v peněžence dva a půl tisíce. Okamžitě jsem ho ujistil, že víc peněz ani nebude pro dnešní večer potřebovat.
Vstoupili jsme do baru Rodeo. Uvnitř sedělo jen pár opilců. Objednali jsme si u barmanky dvě Frisca a posadili se ke stolu poblíž toalet. Kromě nás dvou tam nikdo jiný neseděl.
Můj kolega se mi snažil nastínit průběh dnešního večera. Vždycky měl připravený nějaký ten plán na večer a to bylo moc fajn.

Seděli jsme uvnitř baru a popíjeli vychlazený Frisco. David začal vytáčet číslo na taxikáře, které dostal od jednoho známého. Mělo se jednat o spolehlivého a ochotného taxikáře, který by nás dovezl tam i zpátky. Jak se ukázalo, ochotný taxikář to skutečně byl, ale o tom až později.
Telefonní číslo nefungovalo nebo spíš neexistovalo. Kamarád David musel zavolat své kolegyni na penzión a ta mu obratem poslala smsku se správným číslem na taxíka.
Ve vší počestnosti začal hovořit s mužem po mobilním telefonu. Prozradil mu, že jeho číslo získal s doporučením od kohosi známého a poprosil ho, zda by nás neodvezl do klubu Šne-ko-lend. Dál se taxikáře zeptal na cenu a ten mu odpověděl, že by nás oba cesta jenom tam vyšla na čtyři stovky.
V tom se David začal smát, jelikož pan řidič začal žvanit o tom, že zná pěkný holky a pokud bychom chtěli, mohl by nám je představit.
„Ne, ne. O tohle my nemáme zájem. Děkujeme,“ řekl kamarád do telefonu a mně bylo okamžitě jasný, že tenhle večer teprve začíná.
„Prej tady bude za chvíli a prozvoní tě na tvůj mobil,“ oznámil mi David.

Uvnitř mě sužovaly obavy. Bylo dvacátého třetího prosince, venku padal sníh s deštěm a vypadalo to, že všichni místní si užívají vánoční pohodu. Mladý holky, nejlépe studentky, který jsme oba toužili poznat, byly zavřený doma a já se nechtěl za žádnou cenu nudit. Měl jsem za sebou rozchod s holkou, kterou jsem měl rád, a přede mnou seděl kamarád, kterého jsem dlouho neviděl. Nechtěl jsem ho zklamat, a byl jsem odhodlaný přesvědčit ho, aby se taxikáře zeptal na ty HOLKY, o kterých mluvil.
David na mě vytřeštil oči a nemohl uvěřit, že nad tou nabídkou skutečně přemýšlím. V tom jsem si pomyslel; A proč ne? Pojeďme do bordelu! Jen ty a já! Pojeďme dnes večer za šlapkama!

Neustálé polemizování nad ničím nemělo smysl a moc času na přemýšlení nezbylo. V kapse mi začal zvonit mobil a taxík už na nás čekal venku před barem.
„Zeptej se ho!“ opakoval jsem a kamarád bez váhání udělal tak, jak jsem řekl. Nastoupil do taxíku jako první a sedl si dopředu. Já se posadil za řidiče. David se ho okamžitě začal vyptávat.
Taxikář se nám představil jako Jula a po pár minutách nám nabídl tykání. Souhlasili jsme. Byl to pán silnější postavy ve věku kolem padesáti let a pod volantem mu překážel pivní pupek. Měl brýle a pod nosem knírek. Působil na mě jako takový milý strejda s legračním nářečím, co se chce o nás dobře postarat. Ve skutečnosti nás chtěl i pěkně oškubat. O tom nebylo pochyb. Řekl nám, že máme štěstí, a že nás doveze na privát.
To první, co nás zajímalo, byla cena. Jenom pro začátek po nás řidič chtěl osm stovek. Cesta tam měla trvat čtyřicet minut. Taxikář byl neuvěřitelně přesvědčivý a měl talent na smlouvání.
„Kluci, já chci, abyste měli dobře! Já vás tam odvezu a počkám tam na vás. Můžete tam zůstat klidně čtyři hodiny. Já budu čekat do rána. Buďte tam, jak dlouho chcete. Pěkný holky tam jsou. Tam si vyberete!“ lákal nás taxikář.
Náš plán byl ale jasný. Měli jsme se jet bavit do klubu Šne-ko-lend a tam zkusit sbalit nějaký ty osmnáctky. Řidičovi jsme proto řekli, ať nás nejdřív odveze do klubu, jelikož to bylo stejně při cestě. Ten nápad ale začal pomalu vyhasínat. Absolutně jsme netušili, jak budou dívky vypadat, jaký bude výběr nebo kolik budou stát jejich služby. V sázce byly především naše peníze. Zbývalo několik hodin do začátku čtyřiadvacátého prosince a my měli před sebou možnost volby. Zkusit něco nového, či čekat na náhodu? Pěkný kecy! Nemělo cenu si něco namlouvat.
Taxikář se nás snažil přesvědčit vlastní životní filozofií: „Celou noc se snažíte na diskotéce opít holku, která se vám líbí a ono nic z toho. To můžete klidně promrhat stejný peníze. Snažíte se, kupujete jí pití a stejně vám nakonec třeba ani nedá. To už máte lepší, když pojedete se mnou a tam si vyberete.“
„Jo, jasně! A jak ty děvky vypadaj?“ zeptal se ho David.
„To jsou mladý holky, však uvidíte. Nemějte strach.“
„Tak jo. Tak my vám věříme, šéfe,“ zvolal jsem a doufal, že řidič mluví pravdu. „Jsou aspoň mladý?“
„Ale jo…pěkný holky,“ odpověděl nepřesvědčivě řidič Jula.
„Jak jsou starý? Dokážete nám říct kolik jim je asi tak let? Budou tam mladý holky?“ vyptával jsem se řidiče a stále jsem si nemohl zvyknout na tykání.
„No počítej s uklizečkama! Co si jako myslíš, že tam bude?!“ vyštěkl na mě kamarád.
„Ale kluci, to máte různý. Každej máme jiný ty… no však víte?“ spletl sám sebe na okamžik řidič. „Vkus! Já chci, abyste měli dobře.“
Pořád jsme byli na vážkách a vůbec jsme netušili, co máme taxikářovi odpovědět.

Řidič vycítil naši nerozhodnost, a tak spustil: „Kluci, to je zbytečný rozhodování. Já vás tam odvezu a pobavíte se. Já chci, abyste měli dobře!“ opakoval neustále tu poslední větu. „Hele, kluci, víte co… já tam zavolám a zeptám se vám, jak to tam vypadá,“ navrhnul nám řidič.
Oba jsme ani nestihli nijak zareagovat a taxikář už vytáčel číslo. Volal krátce a já uslyšel ženský hlas. Jakmile dotelefonoval, oznámil nám, že holky akorát přišly do práce, a že jich tam na nás čeká sedm.
„A co když se nám nebudou líbit? My opravdu nestojíme o starý, hnusný báby,“ ozval se David.

Měli jsme možnost navštívit ještě jiný erotický podnik, který se nacházel mnohem blíž. Cesta by nás vyšla levněji a my nechtěli vyhazovat peníze z okna. Taxikář nás ale neustále zpracovával argumenty a nabízel nám lepší a levnější zábavu – a hlavně hezčí holky.
„Podívejte se, kluci, teď je perfektní čas a nikdo tam nebude. Dáte mi každej osm stovek, a pokud se vám tam nebude líbit a nevyberete si žádnou holku, tak já vám vrátím pěti kilo,“ udělal nám férovou nabídku taxikář.
Souhlasili jsme, ale nejdřív jsme jeli obhlídnout klub, kde se měla konat diskotéka. Bylo něco málo po půl desáté.

***

Otázku, zda si vybrat nebo nevybrat víc peněz z bankomatu, jsme stále nevyřešili. Taxikář zaparkoval na parkovišti před klubem a my vystoupili před obyčejnou a nezajímavou budovou. V oknech tma, uvnitř zhasnuto a hlavní vchod byl zamknutý. Kamarád obešel zprava budovu a objevil další dveře, ale i ty byly zamknuté. Společně jsme se vrátili před hlavní vchod a zazvonili na zvonek. Po dvaceti sekundách nám dveře otevřel mladý, sympaticky vyhlížející mladík, jehož oči byly lehce zbarvené do ruda. Možná, že ho oči pálily z toho temného osvětlení a všudypřítomného kouře uvnitř. Stejně tak to mohlo být i z vyhulené trávy. Tento mladík nás pozval dál, pověsil nám kabáty do šatny a řekl nám, že jsme přijeli moc brzo. V klubu Šne-ko-lend to skutečně moc nežilo. Dva kluci klábosili u baru a popíjeli drink. V rohu na pohovce seděly tři dámy středního věku, které jistě stály o pozornost. My jsme ale neměli v plánu nabalovat ženský ve věku našich matek.
Zatímco kamarád šel pro pití k baru, já se postavil ke stolu. Na zdi visela plazmová televize a barmanka přepínala ovladačem postupně z pohádky na pohádku. Taxikář nás čekal venku před klubem a v zástavě měl moji pětistovku. Do půlnoci bylo ještě hodně daleko a nervozita stoupala.
„Čas se trochu pobavit,“ řekl jsem si pro sám pro sebe.
„Ty chceš do toho fakt jít?“ zeptal se mě kamarád, když se vrátil od baru s pitím.
Podíval jsem se na něj a jasně jsem mu odpověděl; „Jo, proč ne? Tady nás nic stejně nepotká.“
„Tak jo,“ řekl David a kývnul prudce hlavou do strany na souhlas. Byla to jeho specifická reakce a specifická odpověď, kterou jsem i od něj očekával.
„Vybereme si ještě nějaký prachy z bankomatu a budeme v klidu. Pojedeme tam a pokud si nevybereme, tak se sem vrátíme. Zkusíme toho taxikáře ještě ukecat, aby nám trochu slevil. Šestnáct stovek za oba je trochu moc, si myslím,“ navrhoval jsem a kamarád se mnou souhlasil.
Chvíli jsme ještě plánovali a u toho popíjeli. Z pomyšlení na to, že tam na nás čekaj uklízečky z hlavního nádraží, se mi zvedal žaludek.
„Řekneme mu, ať na nás čeká půl hodiny před privátem. Půjdeme dovnitř, trochu se tam porozhlídneme a pak se rozhodneme. Ten taxikář na nás bude čekat maximálně dvacet minut, a i tak na nás pěkně vydělá,“ plánoval jsem naivně dopředu. „Jsou přece Vánoce, tak to na něj zkusíme…, alespoň se tam podíváme.“
„Tak jo!“ souhlasil David a pokýval hlavou. „Jedeme za děvkama.“

***

Taxikář už na nás před klubem čekal v autě. Věděl moc dobře, že nás má v hrsti. Jeho nabídka stále platila. Odveze nás na privát a počká tam, jak jen dlouho budeme chtít. Neustále nás ujišťoval, že jsme jeho priorita. Během cesty mu kdosi dvakrát volal a ptal se ho, kde se zrovna nachází. Pokaždé do telefonu zalhal a dotyčnému tvrdil, že se nachází někde za Prahou, a že se vrací domů až k ránu. Jednou mu volala pravděpodobně jeho manželka, o které se několikrát během jízdy na privát zmínil.
„Jo, kluci, já bych si dal taky říct, ale ta moje by mě zmlátila. Ta by mně dala! Já musím pak hned druhej den kupovat kytku a to není dobře,“ vyprávěl řidič Jula. Spolu s kamarádem jsme se tomu od srdce zasmáli. Nervozita ze mě postupně opadala.
„Pěkný holky tam jsou, však uvidíte. Já chci, abyste měli dobře! Musíte pořádně vybírat, vy jste páni! To ty holky jsou vyčůraný potvory! Vy, jak tam vstoupíte, tak ony si vás hnedka rozeberou. Ty, jak vycítí peníze... Vy jste ale ještě mladý, o vás se tam ty holky poperou,“ ujišťoval nás taxikář.
„A jakou mají taxu?“ zeptal jsem se ho.
„To já takhle z hlavy nevím, ale musíte myslet ekonomicky. Osobně si myslím, že nemá cenu domlouvat se na půl hodině. To si raději zaplaťte dvě hodiny a pořádně si to užijte. To ony se ty holky naschvál dlouho sprchujou, to jsou potvory! Tam to je továrna na peníze. Já vím říkám…Raději si zaplaťte tu hodinu rovnou, ať potom nemusíte doplácet. Ono už se to pak jinak počítá a přišlo by vás to dráž. To ono se může stát, že se třeba nestihnete udělat a budete si pak chtít doplatit ještě tu půl hodinu navíc. A to už vás může stát třeba i tři tisíce. Musíte myslet ekonomicky.“
„Jo takhle. No, tak jak říkáte, šéfe,“ řekl jsem a začínal jsem upovídanému taxikáři trochu důvěřovat. „Můžeme vám říkat, šéfé, že jo?“ zeptal jsem se ho a tykat jsem mu prostě nedokázal.
„Jasně, kluci. Já chci, abyste byli spokojení. Alespoň budete příště vědět, na koho se máte obrátit. Já chci, abyste měli dobře!“
„Tak fajn.“
„Já vám dám jednu radu. Pití v těchto podnicích je strašně drahý. Neobjednávejte alkohol hlavně pro všechny holky a nekupujte šampaňský. Tohle vy vůbec nemusíte dělat,“ vysvětloval nám řidič. Oba jsme ho se zájmem poslouchali. „Vykašlete se na míchaný drinky. Vyberte si jednu holku, půl hodiny si s ní povídejte a jděte rovnou na věc.“
„Rozumíme, šéfe.“
„ A nechoďte na pokoj hned s tou první, co si k vám přisedne. Dívejte se a pečlivě vybírejte. Když se vám ta holka nebude líbit, řekněte jí, ať vám zavolá kamarádku. Ona se neurazí, vždyť je to jenom štětka.“

Blížili jsme se ke kruhovému objezdu a v dálce mezi rodinnými domky a paneláky svítilo ve tmě červené srdíčko.
„Kluci, já tam půjdu s vámi, buďte v klidu,“ řekl najednou sám od sebe taxikář.
„Půjdeš tam s námi?“ zeptal se ho David překvapeně.
„Přece nebudu čekat v autě a mrznout,“ odpověděl.
Projížděli jsme dlouhou, rovnou ulicí s obyčejnými řadovými domy a zahrádkami. Z živého plotu se vynořila nenápadná, bílá cedule s nápisem Privát, kterou osvítilo světlo našeho auta. V tom taxikář trhnul prudce volantem doprava a my se ocitli v úzké uličce s malým pláckem pro parkování a popelnice. Zde se nacházel pěkný, dvouposchoďový dům s růžovobílou fasádou a dřevěným plotem. Pokukoval jsem po tom červeném srdci, jenž zářilo v dálce mezi domy, ale nikde jsem ho k mému překvapení nenašel.
Taxikář zastavil auto a zaparkoval. Všichni tři jsme vystoupili a kamarád držel v ruce nedopité lahvové pivo, které si během našeho nočního putování koupil na benzínové pumpě. Pomohl jsem mu pivo dopít a šli jsme zvonit na dveře, které zdobil adventní věnec.
Uvítala nás paní kolem čtyřicítky. Stála až na nezdravě vysokých podpatcích, napasovaná v těsných šatech zelenožluté barvy. Když si nás oba prohlížela, měla pohled ostrý jako břitva. Z její tváře vyzařovalo sebevědomí. Když nás ovšem zvala k sobě dál, měla laskavý hlas. Vystupovala profesionálně a zjevně si ve svém podnikání vedla dobře. Sami jsme se o tom za pár chvil mohli přesvědčit…
Všichni tři jsme vstoupili dovnitř a po naší levici se nacházely schody do druhého patra s pokoji. Atmosféru podniku tvořila červená-neonová světla, tma, cigaretový kouř a směs dámského parfému, jehož vůně byla cítit všude a vsakovala se do šatů. Okna zakrývaly látkové záclony a na polstrovaných pohovkách červené barvy seděly prostitutky ve spodním prádle. Dvě štíhlé společnice u baru si nás stihly prohlídnout dřív než my je. Kouřily cigarety a dívaly se na nás. Občas se jedna naklonila k té druhé, aby jí něco pošeptala do ouška.
Kolem nás prošla dívka v černo-oranžových kraječkách a byla neuvěřitelně sexy. Vypadala jako holka z vašeho vysněného erotického snu, bohyně lásky. Byla to ta nejrajcovnější spolužačka, po které jste vždycky ve škole toužili, ale nikdy jste ji nemohli mít.
V tu chvíli jsem se otočil na kamaráda a velmi sebevědomě jsem mu řekl: „Tak tahle je moje!“
Mohli jsme si vybrat ze sedmi luxusních prostitutek. Taxikář Jula, který nám po celou tu dobu říkal pravdu, se posadil na pohovku a nasadil si na oči černé sluneční brýle. Vypadal jako obtloustlý agent ve výslužbě, který nad námi bdí.
Společně s kamarádem jsme se posadili vedle něj a nechali se unášet atmosférou bordelu. Paní majitelka v zelenožlutých šatech pustila příšernou hudbu, která okamžitě zahubila veškerou náladu a erotiku. David ji slušně požádal, zda by tam nemohla pustit něco jiného. Paní domácí se nám omluvila za to, že má rozbitý přehrávač, ale okamžitě začala problém řešit. Místo Komunálního odpadu pustila bulharskou hitparádu. Moc jsme si nepomohli.

Na jedné straně jsme seděli my dva (plus taxikář Jula) a naproti nám bylo sedm polonahých žen. Obě strany v tichosti vyčkávaly, jako na nějaký trapný pokyn v tanečních. Tentokrát to byla dámská volenka, ale neměli jsme se zač stydět. Mladí, staří, nebo oškliví – tyhle holky braly úplně všechno. Pokud se dívce potencionální klient nelíbil, měla právo ho odmítnout. Jak jsme se později dozvěděli od slečny, kterou si vybral na pokoj můj parťák, nebyli jsme ti nejmladší koloušci, co jejich noční podnik navštívili.
Dvě prostitutky se odpojily od svých kolegyň a prošly vyzývavě kolem nás. Posadily se pár kroků od boxu s taneční tyčí a zrcadly. Nad hlavami se nám točila stříbrná disko koule. Holky si chvíli povídaly a potom mi pěkná brunetka v černém kloboučku rukou naznačila, ať se posadíme k nim. Lehce rukou poklepala na červený potah sedačky vedle sebe. Usmály se na nás a my jim úsměv opětovali.
Na nic jsme nečekali a posadili se k nim. Já k jedné holce a David zase k té druhé. Dívka vedle mě nosila na hlavě černý klobouček a kolem krku měla omotané boá z černých pírek. Na dlaních měla krátké saténové rukavičky. Měla menší prsa, ale za to luxusní zadek, s kterým uměla perfektně natřásat u tyče. Během našeho společného rozhovoru, který trval asi přes hodinu, se kolem tyče kroutila hodně často. Tancem počínaje uměla svoje tělo dobře prodávat.
Když byla ke mně otočená zády a natřásala se přede mnou v černých tangách, moje myšlenky začaly být velmi nemravné. V tu chvíli jsem toužil ten tenký proužek látky mezi půlkami prstem poposunout o malinko na stranu, abych spatřil tu nádheru, kterou zakrýval. Všimnul jsem si, jak si mě v odrazu zrcadel občas prohlíží. Jakoby se ujišťovala, jestli se mi její pohyby líbí. Můj potlesk jí byl jistě dostatečnou odpovědí.
Všichni čtyři jsme se seznámili a prozradili si svoje jména.
Jména dívek si už nepamatuju a myslím si, že to ani není podstatné. Podstatné ovšem je, že tyto dvě společnice s námi zůstaly až do konce. My dva kluci jsme byli jedinými klienty.
„Můžeme si dát něco k pití?“ zeptala se nás kamarádova společnice.
„No jasně!“ odpověděl jsem poblouzněn a bez váhání za oba. Však nás taky řidič varoval před drahým pitím. Naštěstí v šrajtofli bylo peněz prozatím dostatek. Co lepšího si koupit za těžce vydělané peníze z brigády, no ne?
„Půjdeme si pro pití k baru. Co vám máme přinést, kluci?“
Oba jsme si dali pivo v plechovce a děvčata se k nám vrátily s míchanými nápoji. Tu noc jsme našim půvabným společnicím pití doobjednávali ještě třikrát.

***

Brunetka v černém klobouku pocházela z Moldávie a česky moc mluvit neuměla. Od její kolegyně jsme se dozvěděli, že je u nás v České republice teprve čtvrtým dnem. Moje holka na dnešní večer mě ujistila, že mluvit po našem neumí, ale že prý některým slovíčkům rozumí. Chtěl jsem být gentleman a pokusil se s ní bavit alespoň trochu anglicky. Ráda souhlasila. Její znalost angličtiny byla skoro na stejné úrovni jako ta moje, takže komunikace fungovala dobře a řeč trapně nestála.
Kamarádova společnice byla pěkná česká holka. Měla nádherný účes s blonďatými melíry, černé kalhotky s fialovými puntíčky a krajkovou podprsenku. Tvrdila mi, že cestovala hodně po Evropě a dost toho v životě viděla. Jejím posledním působištěm bylo Švýcarsko. Byla velmi mladá a možná, že si tímhle způsobem přivydělávala na studium na vysoké škole. Měla dlouhé a hlavně husté řasy, a působila na mě příjemně a inteligentně. Moc dobře si uvědomovala, jakým řemeslem se živí a nic nepředstírala. Byla připravená vyspat se s mým kamarádem za peníze stejně tak, jako její moldavská kolegyně se mnou. Obě měly štíhlou, sportovní figuru. Byly krásné, obě uměly jistě dobře lhát, a později i v posteli předstírat. Pro dnešní večer pravda poletovala někde vysoko nad námi a nebylo ji třeba ani hledat. Společnice mého kamaráda se nás zeptala, co děláme, nebo čím se živíme. Můj kolega jí popravdě odpověděl, ale já jsem pravdu neřekl.

„You are so young,“ odstartovala dívka s kloboučkem hodinu angličtiny pro začátečníky a pohladila mě po tváři. Následovně se nás zeptala na náš věk.
„Dvacet dva.“ Taková byla naše odpověď. Neustále jsem se přihlouple usmíval a snažil se užívat tu nevšední atmosféru s dvěma prostitutkami. Pět dalších znuděných žen sedělo jen pár kroků od nás.
Dostal jsem chuť si s dívkou povídat a něco zajímavého se dozvědět. Začal jsem se jí tedy vyptávat na místo, ze kterého pochází. Dostávalo se mi od ní mnoho poučných odpovědí. I když jsem to zkoušel a snažil se, tak větu; „Jsi krásna,“ se mi moldavsky říct nepovedlo. Potom jsme si povídali o jejich nedobré ekonomické situaci, o kultuře a hlavně o hudbě.
Když už jsem nevěděl, co ještě dalšího bych se chtěl o Moldávii dozvědět, začal jsem ve své paměti pátrat po nějaké slavné a významné osobnosti.
„Drákula!“ vykřikl jsem nadšeně. Nechápavé pohledy dívek mi okamžitě napověděly, že jsem se nestrefil zrovna do černého.
„Ty vole, Drákula, ale pocházel z Rumunska, ne?“ snažil se mne opravit kamarád.
Těsně vedle! Pomyslel jsem si a pomalu jsem zapomínal na to, že jsem se asi trochu ztrapnil.

Mé konkubíně jsem pochválil hezké oči a řekl jí, že se mi líbí, jak tancuje. Neřekl jsem tanec u tyče. Pouze jsem jí nenápadně naznačil, zda by mi nezatancovala. Načež se ona zvedla z pohovky a v rytmu bulharské písničky začala objímat lesknoucí se chromovou tyč. Alkohol už pomalu začínal zvyšovat touhu a rozvázal nám všem jazýčky. Všichni jsme si příjemně povídali na červené pohovce a na skleněném stolku přibyla další runda.
„Měly jste už tady mladší zákazníky, než jsme my dva?“ zeptal jsem se dívky v puntíkovaných kalhotkách.
„Jo, měly. Tady byli i kluci, kterým bylo sedmnáct,“ odpověděla profesionální společnice a potáhla si dlouze z cigarety. „Možná i mladší,“ dodala a odklepla popel do popelníku.
Dívka v černém klobouku se mě zeptala, proč se můj kamarád tolik stydí, a že by se nemusel tvářit tak vážně. Myslela si o něm, že je nervozitou bez sebe.
Odpověděl jsem jí: „Můj kamarád není panic! Pro něj to nebude poprvé, co bude spát s holkou. On je poprvé na takovémhle místě. Stejně jako já! Rozumíš?“
Pokývala hlavou a řekla: „I understand.“
Vtom se ozval můj dobrý přítel David a naštvaně se mě tázal, co jsem o něm říkal a proč se mu obě smějí.
„Říkal jsem holkám, že se stydíš.“
„Já se ale nestydím! A proč jim tohle vůbec říkáš?!“ zvyšoval na mě svůj hlas David.
Neodpověděl jsem mu a dál se věnoval nepovinné konverzaci. Půl hodina už dávno utekla, ale my to ani nezaregistrovali.
Moje černovlasá společnice se mě starostlivě zeptala, jestli mi nevadí kouř z cigarety, který na mě občas ze svých úst vypouštěla. Odpověděl jsem jí, že mi to nevadí a přitom si prohlížel piercing v jejím pupíku. Opět povzdechla nad tím, jak jsem mladý a věnovala mi vcelku hřejivý úsměv.

Mezitím, co moje holka na jednu noc tancovala u tyče, jsem se vyptával její kamarádky na informace, které mě zajímaly. Ochotně odpovídala na všechny moje otázky. Ve zkratce mi vyšlo, že se jedná skutečně o výdělečný podnik. Kamarád si musel odskočit na toaletu, jelikož byl o dvě piva přede mnou a dívka v černém klobouku tancovala u tyče. Já zůstal sedět na pohovce s její mladou kolegyní.
„Líbí se mi tvoje kamarádka,“ řekl jsem dívce, jenž na sobě měla kalhotky s fialovými puntíky. Ta se usmála a pokývala hlavou. „Můžu se tě zeptat, jak to tady chodí? Komu mám dát peníze?“
Moje otázka ji nijak zvlášť nepřekvapila.
„Hele, to zaplatíš pak všechno u baru,“ odpověděla mi klidným hlasem a podívala se na mě.
Chvílemi jsem kamarádovi tuhle holku záviděl. David se ze záchodu dlouho nevracel a já měl sto chutí té holce říct, že ji chci! A jsem si jistý, že by se v tu ránu zvedla z gauče, chytila mě za ruku a bez sebemenších výčitek si mě odvedla na pokoj.
„A jak je to s cenou? Za kolik můžu mít tvou kamarádku?“ zeptal jsem se jí a ani na vteřinu jsem se za sebe nestyděl.
Dívka s blonďatými melíry se ke mně kousek poposunula a velice ochotně mi vysvětlila, jak se věci mají. Tisíc dvě stě korun za půl hodiny a sedmnáct stovek za celou hodinu.
Vzápětí jsem se zadíval na našeho taxikáře, jak sedí v černých brýlích na červené pohovce a důležitě zírá před sebe. Ten pohled na něj mě v tu chvíli rozesmál. Můj kamarád se vrátil z toalety a přisedl si zpátky k nám.
„Můžeme si objednat ještě drink?“ zeptala se nás půvabná prostitutka.
Souhlasili jsme a já začal Davidovi vyprávět to, co jsem se dozvěděl.
Dívky se vrátily k nám. Znovu jsem poděkoval dívce s kloboukem za úchvatný tanec, který mne ze začátku sice vzrušoval, ale pak už ke konci mě zanechával chladným. Posadila se vedle mě. Položila mi ruku na stehno, naklonila se ke mně blíž a přivoněla si k mému krku. Polichotila mi tím, že hezky voním na což jsem jí odpověděl slovy: ,,Thank you.“
Cítil jsem se uvolněně a začínal jsem dostávat chuť na sex. Po celou tu dobu se mi moje společnice věnovala a flirtovala se mnou, jak jen nejlépe uměla. Udržovala se mnou lehký fyzický kontakt, usmívala se a kouřila jednu cigaretu za druhou.
I já jsem se jí směl dotýkat – ale v rámci možností. Nepřeháněl jsem to, jelikož obchodní stránka věci nebyla stále uzavřena.
Z ničeho nic mi v hlavě probleskla myšlenka, kterou jsem prostě musel ze sebe vypustit, a proto jsem se dívek zeptal: „A jak je to s tím líbáním?“
„Líbat se nesmí!“ odpověděla okamžitě kamarádova společnice.
„Takže líbat se nesmí?“překvapený jsem zopakoval svou otázku.
„To jsi jako nevěděl?!“ vyštěkl na mě David.
„Ne, já myslel, že je to jenom kec,“ odpověděl jsem popravdě a v hlavě se mi spouštěla scéna z českého filmu Samotáři.
„To si ze mě děláš srandu!“ řekl kamarád a já doopravdy netušil, zda se mi v tu chvíli od srdce smál, nebo se za mě cítil trapně.
Vtom se mladá společnice v černých kalhotkách s fialovými puntíky otočila ke kamarádovi a zeptala se ho, jestli s ní půjde nahoru. David nezaváhal ani na vteřinu. Odpověděl jí, že půjde. Načež já se zeptal dívky s kloboučkem: „Can I go with you?“
Usmála se na mě a odpověděla slůvkem; „Yes.“
Obě se zvedly z pohovky a odkráčely za roh k baru. S kámošem jsme si ještě chvíli vyměňovali názory a oba jsme se shodli na tom, že si zaplatíme každý hodinu. Potom jsme se zvedli a šli zaplatit k baru útratu za lístek a naše dvě společnice. Však nás taxikář varoval. Účet za pití se vyšplhal do nepříjemných částek, a k tomu ještě přibylo povinných sto korun za vstup. Zaplatili jsme dohromady necelou tisícovku jen za chlast. Následovně jsme na bar každý za sebe vysázeli sedmnáct stovek. Paní v zelenožlutých šatech nám vrátila drobné, usmála se na nás a pak už jsme následovali dívky nahoru po schodech.
Všimnul jsem si, jak se dívkám v tu chvíli změnil výraz ve tváři. Už to nebyly ty usměvavé a rajcovní slečny. V obličeji byly vážné a zamyšlené. Tyhle prostitutky ale čekala jen další rutina a neškodná zkouška. Otázkou spíš bylo, co mělo čekat nás dva?

***

Byly to hned ty první dveře napravo od schodiště. Vstoupil jsem do pokoje s dvěma okny a na nočním stolku svítila slabě lampička. V místnosti byla sice tma, ale na to, abych si mohl vše pečlivě prohlídnout, bylo světla dostatek. Pokoj byl příjemně vytopený, takže později jsem nahý zimou netrpěl. Cítil jsem se docela pohodlně. V rohu místnosti hrálo na malém stolku potichu rádio a pod ním byli v řadě vyskládaní plyšáci různých velikostí a barev. Přede mnou se nacházel sprchový kout a hned u dveří byla dvoulůžková postel se dvěma polštáři a na ní složené ručníky. Okna zakrývaly látkové záclony tlusté jako deka.
Dívka se začala procházet volně po pokoji a já se ještě chvíli rozhlížel. Vzápětí se začala rychle vysvlékat. Měl jsem chuť si tu holku svléknout sám, ale bohužel byla rychlejší.
Zeptala se mě, jestli chci jít do sprchy jako první, načež jsem jí odpověděl, že ano. Vysvlékl jsem se tedy a začal se sprchovat. Mezitím si svázala svoje černé vlasy do culíku a ze skříně vyndala bílé prostěradlo. Úplně nahá začala povlékat postel. Když jsem se vysprchoval, byla na řadě ona.

Voda stékala po zamlženém skle a já sledoval křivky jejího těla. Nahý už jsem čekal vedle postele a musel jsem si zkrátka vyzkoušet ten její klobouček. Tentokrát taxikář pravdu neměl, jelikož se vysprchovala rychleji než já.
Přistoupila ke mně a oba jsme se začali hladit. Nebyl jsem nervózní. Řekl jsem jí, že jsem se rozešel s přítelkyní a že si přeju, abychom oba prožili: „Very nice moment.“
Skutečně mě hodně vzrušovala. Nakonec jsem jí ještě před samotným aktem upozornil, že pokud se jí něco nebude líbit, že mi to má klidně říct, nebo ať mě úplně zastaví.
Odpověděla mi: „Ok,“ usmála se a pak mi vjela prsty do vlasů.
Lehla si na postel a já si lehnul vedle ní. Navzájem jsme se hladili a já ji líbal na prsa a na krk. Erekce se dostavila právě včas, když jsem jí tam začal strkat prsty. Po chvíli jsem ale usoudil, že se jí to moc nelíbí a tak jsem od toho raději upustil. Je nepříjemné přemýšlet nad tím, zda jsem byl toho dne její první či poslední klient. Raději jsem na to nemyslel.
Položila mě na záda a jazykem mi pomalinku sjížděla tam dolů. Roztrhla obal, ústy mi nasadila kondom a velice pomalu mi ho začala kouřit.
Pak jsem ji položil na záda já. Zuřivě jsem jí roztáhl nohy od sebe a popadl polštář, který jsem jí strčil pod zadek. Díval jsem se jí do tváře a pak následovně pod sebe, když jsem do ní pomalu pronikal. Věděla dobře, co má chlap rád a jak se má při tom tvářit. Jistě i věděla, že muže vzrušuje, když holka sténá – což naštěstí nepřeháněla, ale úplně ticho taky nebyla.
Bylo na čase, abych si trochu pohrál. Líbal jsem ji na krk a vrážel ho do ní. Užíval jsem si její tělo. Řekl jsem jí, ať jde nahoru. Posadila se na mě a já ji pevně chytil za zadek. Přitáhl jsem si ji blíž k sobě a cítil jsem, jak se nám oběma zrychluje dech. Její černé vlasy mě příjemně šimraly na nose, když mi potichu sténala do tváře. Pak se mi dlaněma zapřela o ramena a začala na mně divoce rajtovat. Osedlala si mě jako hřebce. Přirážela tak silně, až mě z toho začínalo bolet břicho. Těch několik piv v žaludku mi nedělalo moc dobře, ale ustál jsem to a užíval si dál sex. Její snažení jsem jí oplatil několika rychlými průniky.
Když ze mě slezla, chytil jsem ji za podvozek a přitáhnul si ji k sobě. V zádech se prohnula jako kočka. Zůstala klečet na kolenou a já si užíval ten pohled na její úžasný zadek s tetováním nad žlábkem. Před námi nad polštáři viselo na zdi zrcadlo obdélníkového tvaru, které bylo ve vodorovné poloze. V odrazu jsem mohl sledovat, jak se moje břicho pohupuje nad jejím vyšpuleným zadečkem. Dokavaď mě nezačaly pálit břišní svaly a já nepadnul únavou, dělal jsem jí to nadšeně ze zadu a pozoroval ten nevšední odraz v zrcadle.
Nakonec jsem to vzdal. Vzrušující boj, který jsem s ní sváděl, jsem prohrál a neudělal se. Ještě několik minut po tom jsem se vydýchával rozvalený na posteli a dívka mi za pomoci své ruky ochotně asistovala.
„I can't,“ přerušil jsem dívku.
„Why?“ zeptala se mě překvapeně. „What's wrong?“
Nic špatně neudělala, jenom už jsem neměl chuť pokračovat.
„I don't know,“ odpověděl jsem jí.
Byla krásná, laskavá a v posteli to uměla, ale prostě to nebylo ono. Chyběl tam cit a vášeň. Sex za prachy mne zkrátka neuspokojil.



Posadil jsem se nahý na roh postele a snažil se přemýšlet. Dívka se procházela po pokoji, jak ji pánbůh stvořil a dokola se mi omlouvala. Pokoušel jsem se jí vysvětlit, že to není její chyba.
„I'm sorry,“opakovala bez přestání, a když kolem mě procházela, tak mi něžně rukou prohrábla vlasy, což bylo od ní to nejupřímnější gesto za celou tu dobu. Přitom jsme se na sebe podívali, jako bychom se už nějakou dobu spolu kamarádili. V rádiu se nudně vykecávali moderátoři a mně se začínalo dělat trochu nevolno od žaludku.
Zeptal jsem se jí, zda rozumí tomu, co říkají v rádiu. Odpověděla mi, že jí to hodně pomáhá v poslechu a díky tomu se rychleji učí. Prozradila mi, že češtině rozumí dobře, ale že prozatím neumí utvářet celé věty.
Však se neboj! Ještě pár klientů a budeš umět česky, jako když bičem mrská!

Cítil jsem se neuspokojený, trochu smutný a srdce mi tlouklo o trochu rychleji než by mělo. Prostitutka vylezla čistá ze sprchy. Jistě ze sebe zdárně smyla můj pach, který ulpěl na její pokožce. Byla čistá a připravená pro dalšího zákazníka.
Posadila se vedle dveří na koberec, ze skříňky vytáhla zrcátko, kosmetickou taštičku a začala se líčit. Několikrát se mi ještě omluvila. Obleknul jsem si trenýrky a posadil se opět na roh postele. Bylo mi úzko a vzpomínky přicházely trochu nevhod.
Zeptal jsem se jí, jestli byla někdy v životě zamilovaná. Měl jsem chuť si s ní povídat. To bylo vše, co jsem od ní vyžadoval. Navíc ještě zbývalo takových dvacet minut do konce našich společných, mnou zaplacených radovánek. Na moji otázku mi odpověděla, že byla zamilovaná do jednoho muže pět let, a že to byl pro ni velmi těžký rozchod. Z jejího vyprávění jsem pochopil, že se k ní bývalý partner choval špatně a možná i dost surově. Byla vděčná za to, že může žít v České republice a domů se už nikdy vracet nechtěla.
Byl jsem připraven se také dívky zeptat, zda ji baví práce, kterou se živí. Nakonec jsem to neudělal.

Na stolku vedle rádia měla v malých květináčích vystavené dvě krásné orchideje. Zajímalo mě, kdo k ní byl tak štědrý. Možná, že to byl milý a spokojený klient. Bohužel. Prozradila mi, že si orchideje koupila sama, a že si květiny kupuje pokaždé, když si chce udělat radost. Dost smutné. Hezká dívka jako ona by měla od mužů květiny dostávat pořád. Pomyslel jsem si.
Náhle se mi udělalo špatně od žaludku a chtělo se mi zvracet. Z toho, jak mi ta holka hopsala na břiše, mi nebylo dvakrát nejlépe.
„I need a toilet, please now!“ požádal jsem ji. Zeptala se mě, jestli se cítím dobře a já jí odpověděl, že potřebuji nutně čůrat. Lhal jsem. Kdyby mi urychleně neukázala dveře, za kterými se na chodbě skrýval záchod, asi bych se jí vyzvracel do toho sprchového kouta.

Když jsem se po té nepříjemné události vrátil do pokoje, dívka už měla obličej skoro namalovaný. Začal jsem si oblíkat kalhoty a kabát. Prostitutka se prohlížela v zrcátku a rudou rtěnkou si pomalu objížděla rty. Ještě jednou a naposledy se mě zeptala, zda se cítím dobře. Odpověděl jsem jí, že ano. Zvedla se ze země, kolem krku si omotala šálu z černých pírek a na hlavu si nasadila klobouček. Vypadala na chlup stejně jako před hodinou. Stála přede mnou ve spodním prádle a ruce měla dané v bok. Věděla, že moje zaplacená hodina ještě neskončila. Dívala se na mě, jako by čekala, co řeknu, nebo co od ní budu vyžadovat.
Vtom si stoupla blíž k lampě a světlo odhalilo jizvu, která se jí po břiše táhla jako dlouhá silnice. Nenápadný řez byl veden od pupíku až nahoru k prsům. Tam na první pohled neviditelná jizva končila. Zeptal jsem se jí na poslední otázku a poprosil jí, aby mi řekla pravdu.
Souhlasila slovem: „Ok.“ A já se jí zeptal na to, kolik je jí doopravdy let. Vzápětí jsem se dozvěděl, že třicet dva. To bylo to poslední, co jsme si řekli.

Vyšli jsme na chodbu, kde už na mě čekal David, který nám ještě před chvílí naschvál otevíral dveře od pokoje a pak se tomu smál. Oba jsme sešli po dřevěném schodišti dolů k baru. Naše dívky už se tam opíraly o desku a kouřily cigarety. Rozloučili jsme se a taxikář Jula nás odvezl zpátky na penzión.
Během zpáteční jízdy nám taxikář začal vytýkat to, že jsme si neužili celou hodinu. Nemohl pochopit, proč jsme skončili oba tak rychle.
„Ale tak dobrý, kluci, ne? Užili jste si. Příště už budete vědět, komu máte zavolat. To já znám i jiný bordely! Zase tam máte hezký holky. Musíte je střídat. A proč jste si chvíli nevybírali?“ zeptal se nás řidič Jula.
Na tuhle otázku jsme mu ani jeden nedokázali odpovědět.
„Já bych osobně šel do té holky, co měla oranžový kalhotky a černou podprsenku. Ta by byla!“ rozplýval se taxikář.
Oba jsme okamžitě věděli, kterou kurvičku myslí. A měl pravdu. Ta brunetka v černo-oranžových kraječkách byla doopravdy sexy.
„A mohli jste ji mít!“ pronesl Jula na konec.


***

Na penzión jsme přijeli kolem půl druhé ráno. Ve velmi útulném pokoji s televizí a koupelnou, který mi můj kamarád zajistil úplně zadarmo, jsem si dal sprchu. Na kůži v oblasti krku jsem stále cítil její vůni.
Seděl jsem na posteli a odpočíval. Kamarád David se u mě zastavil s dvěma prázdnými skleničkami a s lahví whisky, kterou obdržel darem od spokojených hostů, kteří trávili Vánoce na penziónu. Opřel se o zeď a začal mi vyprávět o svých dojmech.
„Vešli jsme dovnitř, ona se svlíkla a šla se osprchovat. Když jsem vylezl ze sprchy já, tak ona už ležela úplně nahá na posteli. Měla fakt luxusní kozy a zadek, ale pořád si tam dolů dávala ruku a to mě docela sralo. A taky přehrávala,“ stěžoval si David a začal napodobovat dívčin hlas. „Pojď! Pojď! Udělej se mi na kozy, jooo! Stříkej!“
Začal jsem se jeho vyprávění smát.
„Můžu ti ale říct, že mi to za ty prachy nestálo,“ řekl kamarád a já ho poslouchal. V něčem měl rozhodně pravdu. Řekl: „Myslím si, že kdybych se líbal s holkou, která by se mi alespoň trochu líbila, měl bych z toho víc. Ta kurva za to nestála!“
Takový byl jeho názor, který vyslovil i přesto, že David zrovna v tu chvíli úplně single nebyl.

Takže až vám váš milovaný partner bude zase tvrdit, že jede s kamarádem na víkendové lyžování do Krkonoš, tak doufejte, že ten kamarád nemá vagínu a prsa. Proto milujte své manžílky a odměňujte je tím nejsladším způsobem, kterým můžete potěšit jenom Vy, ženy!
Každej chlap dřív nebo později skončí v bordelu. A ten, který tvrdí opak, je buď lhář a nebo už je dávno mrtvej.


KONEC