Trojté pokušení 1. díl

Ta chata byla naprostá pohodička. Zkrátka pořádná pánská jízda jak má být. Drahé polovičky jsme nechávali doma, i když nám moc nevěřily, že tam nejezdíme za nějakými mladicemi. Neměli pravdu, nebylo to tak. Jezdívali jsme na tu chatu, jelikož tam byl panenský klid.

Jen my, soudek piva, pořádná flákota naloženého masa a hromada fernetu. Není nad to si na chvilku odpočinout úplně od všeho a za hlavou nechat výdobytky moderní civilizace. Pracovní koloběh je ubíjející a jeden víkend to bez nás vydrží. Kdo ví, co dělají ony, zatímco se snažíme hrát na lovce, kuchaře a uklízečky zároveň. Vždy přes den jsme jako správní chlapi sedávali u tamního jezera a chytali ryby.

Ne, že by nám extra brali, ale byl u toho klid. Povídali jsme si o všedních trampotách a o těch našich ženských, co sedí doma a myslí na nás. Tenkrát se tam z ničeho nic objevily tři slečny kolem 30. Let. Přišly se slunit na druhý břeh, který mohl být vzdálený nejméně 200 metrů.

Karel byl nenapravitelný. Prut nechal prutem a do ruky si vzal lovecký dalekohled. Říkal jsem mu, ať mi ho taky na chvíli půjčí, že bych se rád pokochal mladým tělem. Bral jsem to s nadsázkou a koukl do něho. Ladné křivky v přiléhavých Bikinách ve mne vzbudily pokušení a nejen ve mně. „Pojďte, doplaveme k nim,“ zvolal Karel, a aniž by čekal na naší odpověď, tak se vysvlékl do Adamova roucha a skočil do vody.

„Karle, ty si se zbláznil, to je tam jako chceš oslňovat svým mužstvím,“ zachechtal jsem se. „No a proč ne,“ zvolal z vody a otočil se na nás. „No já jen, že voda je studená a dokážeš si představit, co to s ním udělá, než tam doplaveš. Pořád bude větší, než ten tvůj na břehu,“ ohradil se a zvesela se zasmál. Karel nečekal a plaval, zkrátka chytil čich a nemohl se toho zbavit. Ovládaly ho samčí pudy. Byl naladěn a určitě se už viděl, jak je zve na chatu.