Den předtím a den poté

Máme tu 17. listopad. Zvědavost je veliká. Jakpak promluví náš pan prezident? Co krásného nám o tomto dni sdělí. Třeba, co v ten den, v tom památném roce, dělal, jak na něj vzpomíná atd. No, čeká ho to ještě čtyřikrát, nehledě na 21.srpen.
Ani nevím proč, vzpomněl jsem si na čínské přísloví: „Je dobré pravdu znát a píseň o ní zpívat, ale lepší je pravdu znát a zpívat o růžích.“
Nevěděl jsem, jestli jsem si citát zapamatoval správně, proto jsem si to včera (Den Předtím) nechal zkontrolovat Googlem.
A najednou na mě vyskočil chatbot. Zřejmě zavětřil u slova růže a zeptal se, zda bych měl zájem o jeho báseň na dané téma.
Zájem jsem měl.
A Chatbot začal tvořit:
Zvadlé růže na stole
Připomínají mi bole
lásky, co už není
Jen vzpomínka a stení.
Ztratil jsem tě v davu
Nevím, kde jsi teď, s kým spavu
Chtěl bych tě znovu mít
Ale nevím, jak tě hledat, kde jít…

V těchto místech jsem Chatbota básníka přerušil: „Je to nějaké kostrbaté, stole-bole, stení, spavu,“ napsal jsem.
Tedy musím říct, že konstruktivní kritiku neunesl.

Tak teď jen, aby se nám do toho významného zítřejšího projevu nenamontoval kolega mého Chatbota básníka, který by si (opět) našel pana prezidenta, pomyslel jsem si a šel si lehnout v očekávání zítřejšího významného dne.
Zdálo se mně o lampiónovém průvodu, v jehož čele šel člověk v generálské uniformě a s takovým tím červeným nasazovacím nosem, cosi předčítal a dav to opakoval po něm.
A padla půlnoc a 17.listopad byl tu.