Jestli se vám povídka líbí přidám další čast :) "Živá přiroda příběh zajíčků"

Lukášek s Adélkou jsou velcí kamarádi. Rádi spolu čtou knížky o přírodě a pozorně v nich listují. Hodně o ní vědí a hlavně ji také bedlivě pozorují. Každý den nejprve udělají úkoly a potom tradá do přírody. Tedy alespoň do té, která je jim v okolí nejbližší. Bydlí na okraji města, ale i tady je moc příležitostí ji pozorovat, popovídat i sdělit si nejnovější poznatky.
„Jůůů, Lukáši, podívej se. Tamhle panáčkuje zajíček. Zrovna včera jsem o něm četla v knížce. Bývá dlouhý skoro metr a váží někdy i sedm kilogramů. Je moc rychlý a vytrvalý běžec a dobře i plave. Žije v polích, lesích i parcích. Na jaře a v létě se živí rostlinnou potravou a v zimě má rád třísky z jehličnatých i listnatých stromků. Zajíčci mají ale i moc nepřátel a před nimi se musí pořád skrývat“.
V březnu je ještě místy sníh. Na holé zemi, v trošce suché trávy, se krčí tři malí zajíčci. Jejich rodiče u nich polehávají a Zaječka povídá:
„Ušáčku, máme tři krásné zajíčky. Jsou zdraví, ale musím je hodně kojit. To aby byli silní.“
Kolem rodinky je místy sníh a suchá zmrzlá tráva. Mladí zajíčci se k sobě opodál tulí a tatínek Ušáček se zaječí maminky ptá:
„A pročpak si své dětičky nehlídáš? Proč je nechráníš a často odbíháš daleko od nich? Může se jim přihodit něco zlého.“
Zaječka se klidně pase dál a povídá mu:
„Ušáčku, našim dětičkám ještě nevyrostly pachové žlázky, jako máme my dospělí. A ani liška je nemůže ucítit. Jsou více v bezpečí, když tu u nich nejsem.“
Dnes je hluboká noc, měsíček svítí a Zaječka pečlivě kojí svá mláďátka. Manžel Ušáček opodál hlídkuje a bedlivě sleduje okolí. Zaječka má starost o své dětičky a povídá jim:
„Budu vás krmit jen v noci. To aby mne liška nebo jiný dravec neucítil. Mám strach, aby vám neublížili. Musíme být všichni moc a moc opatrní.“
Zaječka s Ušáčkem se spokojeně pasou, uždibují stébla trávy a jejich dětičky se je snaží napodobit. Umí se již živit sami, a také se o to i snaží. Jejich mamka opět bedlivě sleduje okolní krajinu a hlídá.
Už je podzim. Zajíčkové, dnes větší než včera, radostně poskakují mezi rodiči. Nad nimi se však mihne stín. Krouží tu dravec.
„Ušáčkové, pozor! Nad námi krouží káně. Velký nepřítel zajíčků. Přikrčte se! Ať vás nevidí. Za chvíli odlétne.“ upozorňuje Zaječka.
Káně dnes svou potravu nechytí. Rodina zajíčků sedí svorně u sebe a Zaječka k nim vážně promlouvá se zdviženou pacičkou:
„Buďte obezřetní a mějte se na pozoru!“
Je již pozdní podzim. V dálce je vidět myslivce s puškou a se psy. Zajíčci vědí, kolik uhodilo. Rodinka se rozbíhá do širých stran. Mávají si a volají:
„Bratři pozor! To jsou lidé, co nás střílejí, naši největší nepřátelé. Schovejme se do bezpečí a příští rok nashledanou.“