SLONÍK TONÍK A SVĚTLUŠKA

Toník s kapříkem si hráli u potucku jako každý den, hráli si s povídali už od samého rána a když sluníčko začalo zapadat, kluci věděli, že už musí jít domu. ''tak ahoj, Toníku. ,, Rozloučil se kapřík a plaval za maminou a tatínkem. I Toník se vydal na cestu, nepospíchal, šel pomalu lesní cestičkou a prozpěvoval si veselou písničku. Začalo se stmívat a nebe začali zdobit první hvězdy, než Toník došel domu byla už úplná tma. Kousek od domečku si lehl do trávy a pozoroval zářící se nebe. Tráva byla měkká a tolik voněla, že se mu nechtělo zvedat, tak si ležel a díval se na hvězdy. Viděl Večernici, Malý a Velký vůz a ze všeho nejvíc se mu líbili padající hvězdy. Když vysoko nad ním proletěla hvězda zavřel oči a něco si přál. '' Jestli pak se mi moje přání vyplní? ,, pomyslel si a zvedal se, že půjde domu, když nad ním proletěla další hvězda, která ale neletěla tak vysoko jako ty ostatní, letěla Toníkovi nad hlavou a zase zpátky, létala si sem a tam až se zastavila Toníkovi nad chobotu. Malé překvapené sluně ze sebe nemohlo vydat ani hlásku, nakonec si ale dodalo odvahy. '' Ty jsi mi hvězdičko přiletěla splnit přání? ,, Zeptal se udiveně. '' Chi, chi já nejsem hvězda, ale světluška. ,,
'' Světluška ? Já jsem ještě nikdy žádnou světlušku neviděl,, odpověděl. '' To proto, že my světlušky létáme jen večer a svítíme dobrým lidem na cestu,,
''Vás je snad víc? ,, Ano, mám mnoho kamarádů,, Toník si povzdech.'' Copak sis přál Toníku? ,, Zeptala se světluška a její záře se Toníkovi odrážela v očích​. ''Toník chvilku, přemýšlel, ale nakonec se světlušce svěřil. ''Přál jsem si mít spoustu
kamarádů se kterými bych si mohl hrát, myslel sem si že je Míša můj kamarád, ale zradil mě!
Mám jen kapříka, nikdo jiný si se mnou hrát nechce,,
''Ale Toníku, ty máš víc než spoustu kamarádů, máš sice jednoho ale zato opravdového!
Často se na vás dívám, když si spolu hrajete, vy mě nevidíte ale já se na vás dokážu dívat celé hodiny. Tolik se spolu nasmějete a kapřík tě má moc rád, co já mám kamarádů, ale s žádným se nenasměji tolik jako ty s kapříkem.
''Usmála se světluška a Toník si uvědomil, že má asi pravdu. ''Zavři oči Toníku, řekla světluška,, Toník se nechal vést jejím hlasem, až k šípkovému keři. ''Už je můžeš otevřít,, řekla světluška.
Když Toník oči otevřel uviděl jasnou záři spousty malých světlušek. ''To je moje rodina - řekla světluška,,
''Páni! řekl Toník a nemohl se na tu krásu vynadívat. Světlušky vypadali jako rozsypané hvězdy na zemi, a s každým pohybem svých malých křídel se rozzářili ještě víc. Toník se světluškou by tam stáli a povídali si klidně celou noc, kdyby maminka nezavolala. ''Toníku, pojď už domů'' Světluška Toníka doprovodila k domečku a rozloučili se.
Toník šel spát a těšil se na svého opravdového kamaráda.
A o čem že se bude Toníkovi zdát? Určitě o světluškách.