Karkulka v New Yorku 4.část

„Tak Karkulko a máme vyhráno! Za hodinu se jede do Otawy.“ „Jupí!“ vykřikne Karkulka nadšením, „To bych se mohla už brzo setkat s maminkou a s babičkou.“ „To mohla, ale teď se musíme připravit na cestu.“

Odpoledne uběhlo jako voda a Petr s Karkulkou stáli před autobusem, kterým měli jet. Autobus byl plný důchodců. „To jako pojedeme s těma stařečkama?“ povídá Karkulka a už si představuje 7 hodinovou cestu v přeplněném autobusu, kde ještě ke všemu bylo hrozné horko. „Obávám se, že jo,“ odpoví Petr a bylo na něm vidět, že by si raději připlatil za pohodlnou cestu nějakým novějším autobusem a ne touhle rachotinou. „No, nedá se nic dělat, budeme to muset vydržet,“ povídá Petr. Karkulka už šla raději zabrat nějaká dobrá místa a Petr zatím nandal věci do autobusu.

Když se autobus dal s hrozným rachotem na cestu, Karkulka už spala. Cesta vůbec neplynula rychle. Každou jednu hodinu byla minimálně jedna zastávka. Když uplynulo sedm hodin a sedm zastávek, spatřili Otawu. Trvalo ještě čtvrt hodiny, než dojeli přímo na místo, kde si měli vystoupit. Když Karkulka s Petrem vystoupili, uviděli před sebou rušné město. „Nemáš hlad? Já jako vlk,“ zeptal se Petr. „Já taky,“ usmála se Karkulka „Tak se porozhlédneme po nějaké restauraci,“ odpovídá Petr a hledá nějakou restauraci nebo rychlé občerstvení. „Támhle je pizzerie!“ vykřikne nadšením Karkulka. „Tak jdem!“ povídá Petr. Když vešli do pizzerie, tak si hned objednali Coca-Colu a šunkovou pizzu.