Karkulka v New Yorku 3.část

Nechceš se mi představit? Když už spolu budeme cestovat, tak bych měl znát tvé jméno.“ „Tak jo. Jmenuji se Karkulka a ty?“ odpoví Karkulka se šťastným výrazem v obličeji. „Já jsem Petr,“ představil se a začal se rozhlížet po okolí. „Kam koukáš?“ zeptala se Karkulka nechápavým tónem. „Ale koukám, jestli tu někde není taková malá cestovní kancelář, u které bychom si mohli objednat zájezd.“ Petr nemohl žádnou najít a tak se vydali po New Yorku hledat nějakou cestovní kancelář, která nabízí zájezd za rozumné peníze.
Šli a šli až došli k vietnamské cestovní kanceláři ŤONG - ŤONG. Když vešli, ucítili zápach, že by padli. U pultu stál znuděný Vietnamec a vedle sebe měl notebook, na kterém hrál Morhun. „Dobrý den, potřebovali bychom se nějak dostat do Kanady, přesněji do jejího hlavního města Otawy,“ povídá Petr, když se vzpamatoval z hrozného zápachu. „Já nerozumět, počkat tady,“ odpovídá Vietnamec a začal volat něco, nebo spíš někoho a Petr doufal, že se s ním dorozumí.
Karkulce se z toho zápachu udělalo špatně a odešla na čerstvý vzduch, nebo spíše do smogu. Po 5 minutách přišel další Vietnamec, ale tentokrát už mluvil plynulou angličtinou. „Dobrý den, potřeboval bych se dostat do Otawy.“ „Žádný problém, nejbližší termín je dnes odpoledne v 15:00.“ „A kolik to bude stát?,“ zeptal se Petr s obavou, že cena bude vysoká a že na ní nebude mít. „30 dolarů za jednu osobu,“ odpoví Vietnamec a Petr se nestačí divit. Z kapsy vytáhl 60 dolarů a udiveně se ptá: „Co to, že je to tak levné?“ „Zbylo pár míst v autobusu, tak jsme zlevnili.“ „A bude tam klimatizace?“ ptá se Petr s potěšením, že si koupil zájezd za tak malou cenu. „Vše se dozvíte až na místě,“ odpoví Vietnamec a rychle zalezl do komůrky za prodejnou.