Klavírní sonáta

Jedině hra na piáno mě uklidňuje. Pomáhá mi roztřídit si myšlenky. Položila jsem prsty na klávesy a klidně si vybrnkávala různé tóny. Po třech minutách jsem se vžila do svých vzpomínek a z různých tónů stávala pravidelná melodie. Začínala jsem vytvářet skladbu… Vlasy mi při prudkých pohybech zavlály a já se doslova vžila do mé vlastní skladby, která charakterizovala část mého života a mé myšlenky. Prsty mi samy od sebe chodily po klávesách a já vytvářela něco jedinečného. Něco, co uchvacovalo i mě samotnou. Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale připadalo mi to jako jen pár sekund. V hlavě se mi zkresloval příběh. Příběh krásné dívky. Sama nedokážu popsat ten příběh, ale bylo to neskutečné. Mé prsty přeběhly po klávesách a já určila konečný tón. Probudila jsem se z transu a uvědomila si, co se děje. Právě probíhala oslava mých narozenin a já utekla před pár minutami do svého pokoje, kde stálo bílé piano. Okolo mě stála skoro celá má rodina a upřeně na mě všichni hleděli. Pravděpodobně slyšeli celou skladbu. Vstala jsem, prošla okolo nich a v klidu se vypařila na zahradu, kde se konala oslava. Jen tak jsem je tam nechala stát a přemýšlet nad klavírní sonátou, co jsem složila.