Liška bez ocasu

Jedna liška přišla v pasti o ocas. Protože dřív bývala na svůj ohon
nesmírně pyšná, trápila se nad ztrátou té ozdoby tak, že zprvu ani
nechtěla vycházet z nory.
Pak ji hlad vyhnal na lov. Měla štěstí, protože ulovila hned tři
zajíce. A tehdy dostala nápad. Rozhodla se, že lišky přemluví, aby
se také zbavily ocasu. Tím její hanba zmizí a bude si mezi ostatními
připadat stejně krásná jako dřív.
A tak lišky svolala a povídá: „Dneska jsem ulovila tři zajíce a zítra
jich budu mít ještě víc. A víte proč? Protože mě netíží ocas jako vás.
Cítím se lehká jako pták a žádná kořist mně neuteče.“
Pár lišek se nad tou řečí vážně zamyslelo, pár jich moc nepřemýšlelo
a bylo ochotno si hned ocas useknout…
Jen jedna stará liška se ozvala: „Mluvíš hezky, ale jen proto, že
chceš ze své ztráty udělat ctnost! Kdo má štěstí, chytí třeba tucet
zajíců. A kdo má špetku rozumu ví, že liška ohon potřebuje. Ne snad
pro lov – ale proto, aby po lovu za sebou zametla stopy!“
Byla to rozumná odpověď a všechny lišky přesvědčila.

Protože u rozumného nepochodí ten,
kdo mu radí a myslí
přitom jenom na svůj
vlastní prospěch.