Hetéry a jejich svět Alkifrón

13. Napaios Kreniadovi
Víš‑li, že jsem naložil na osla čerstvé i sušené fíky a dopravil je do
města? Nuže, když jsem to odprodal jednomu známému, vzal mě
kdosi s sebou do divadla, kde jsem se pěkně posadil a bavil rozmanitou
podívanou. Ostatní jsem si tedy dobře nezapamatoval – neboť
se v podobných věcech špatně vyznám a špatně je dovedu i vyprávět;
ale nad jednou věcí, kterou jsem viděl, nemohl jsem ti úžasem
ani ústa otevřít a takřka ani hlesnout.
Na jeviště vystoupil nějaký člověk, postavil tam trojnohý stoleček
a na něj položil tři menší misky; pod ty potom ukrýval tři
malé bílé oblázky, jaké my nalézáme na březích bystřin. Ty brzy
ukrýval po jednom vždy pod jednu misku, brzy je ukazoval – nevím
jak – pod miskou jedinou, brzy to opět dělal tak, že z misek vůbec
mizely a objevovaly se na jeho ústech. Potom je spolykal, přiváděl
na jeviště kolemstojící lidi a vytahoval z nich ty kaménky: jeden
komusi z nosu, druhý z ucha, třetí z hlavy, a když je vytáhl, zase je
činil neviditelnými našemu zraku.
Úžasný dlouhoprsťák, ještě nad loupežníka Eurybata z Oichalie,
o němž se dovídáme z doslechu! Kéž se nevyskytne na venkově
taková šelma! Neboť nikdo ho nebude moci přistihnouti, a on bude
krást a všechno v příbytku mi zašantročí.