Nemocný a lékař

K jednomu nemocnému přivolali lékaře.
„Tak co vás trápí?“ zeptal se lékař.
„Mám hroznou horečku,“ odpověděl nemocný.
„To je dobře,“ řekl lékař. „Jen ležte, přijdu se na vás podívat zítra.“
„Tak jak se vám daří dneska?“ zeptal se příští den.
„Mám strašnou zimnici,“ drkotal zuby nemocný.
„To je dobře,“ odpověděl lékař a zmizel.
Když zase nazítří přišel, zasípal nemocný: „Kdo je tu?“
„Přece já, váš lékař. Jak se daří?“
„Ach tak. Slábne mi zrak,“ postěžoval si nemocný.
„To je dobře,“ uklidnil ho lékař, než odešel.
„A jak se cítíte dnes?“ zeptal se další den. Ale nemocný mu
neodpovídal.
„Ptám se, jak se cítíte!“ křičel lékař.
„Ach tak. Slábne mi sluch,“ postěžoval si nemocný.
„To je dobře,“ uklidnil ho lékař. „Nebojte se, zítra zase přijdu.“
Sotva lékař odešel, přišli příbuzní a ptali se, jak se vede.
„Lékař říká, že dobře,“ sdělil jim slabým hlasem nemocný. „A toho
dobrého už je tolik, že od toho umřu!“

Třeba se teď usmíváte,
ale člověk, který svého bližního
v nouzi jen s úsměvem odbývá,
by si zasloužil vaši zlost.