Stařena a lékař

Jedna stařena trpěla oční nemocí. Zánět se zhoršoval, už nemohla
ani vycházet, povolala si proto do domu lékaře. Když ji vyléčí,
slibovala, dobře mu zaplatí.
Lékař jí potíral víčka hojivou mastí a stařena pak musela odpočívat
se zavřenýma očima. Její byt byl plný cenností, vzácných nádob,
obrazů a zlatých sošek. A to lékaře zlákalo. Když stařena odpočívala
se zavřenýma očima, pokaždé si z domu něco odnesl.
Za nějaký čas zánět zmizel a mastičkář požadoval slíbenou odměnu.
Ale stařena mu nechtěla dát ani plechový penízek. Jejich spor
skončil nakonec před soudem.
„Ano, slíbila jsem, že zaplatím, když mne vyléčí,“ přiznala soudci
stařena.
„Tak tedy zaplať,“ řekl soudce. „Oči máš čisté a zánět odešel.“
„A přece vidím hůř než předtím,“ odpověděla stařena. „Dříve
jsem viděla ve svém domě vzácné nádoby, obrazy a sošky a teď
tam nevidím nic.“
Tak stařena prohlédla a prohlédl i soudce. Potrestal lakotného
felčara.

Protože zlodějíček a hrabivec
ani v lékařském hábitu
před spravedlností neuteče.