O kostele svatoštěpánském

Když z těžkého mračna, které se po upálení Jana Husi nad zemí
českou ukázalo, hrom udeřil a v Praze bouře husitské se počaly,
všichni, kdo věrně stáli za učením mistra pravdymilovného, toužili
smrt jeho hanebnou pomstíti na těch, kdo s katany Husovými
jednoho byli smýšlení.
Žil tehda na Novém Městě pražském měšťan Lochmayer, Němec
rodem, zvonařskou dílnu měl, zvony tam lil umělecké práce,
dobrého zvuku. Tou dobou v Čechách zvonařství znamenitě
kvetlo a mnohé huti zvonařské známy byly daleko široko. Tak
i Lochmayer, nebo jak ho Čechové nazývali, Lochmar, v huti své
na Novém Městě díla měl dost a dost, dělníků dobrých řadu, zvony
z dílny jeho vycházely, jaké podle svědectví mnohých vyrovnaly
se každému dílu cizímu.
Mistr Lochmar, horlivý katolík, jako tehda všichni pražští Němci
byli, zle žehral na to, že se obecný lid pražský, zvláště po náhlé smrti
Václava krále, srocuje často a v houfech kostely pražské přepadá,
vybíjí, ničí nákladné jejich zařízení a také loupí, co drahocenného
uloupiti lze. Tak bylo, když se k těm, kdo smrt Husovu mstíti chtěli,
přidala pražská chátra.
Tou dobou právě, když zase některý kostel novoměstský vybit
a zpustošen byl, v dílně Lochmarově zvon ulili přepěkné práce pro
kostel svatoštěpánský. Když zkusili, jak zvoní, Lochmar, nenávistí
proti všemu husitskému zapálený, tehda v huti své se prořekl, že
by jemu nejmilejší bylo, kdyby zvon nový ponejprv umíráčkem
mohl zvonit některému z husitů, až by jej na popravu vedli pro ty
činy hanebné, pro kostelů a věží ničení, kde i zvony za své berou.
Proklínal všecky, kdo učení Husova se přidržují, ba ani svatého
Mistra jazyk jeho zlolajný neušetřil.
Stalo se, že se ta řeč jeho hanebná donesla na radnici k uším
konšelů, kteří už dávno věděli, jaký je Lochmar zuřivý odpůrce
všeho nekatolického. A pro tu svou opovážlivou řeč o zvonu jat byl
mistr zvonař, do vězení vsazen a k smrti odsouzen. Před radnicí
na Dobytčím trhu měl mu kat hlavu stíti.
Zatím se na zvonici svatoštěpánské pracovalo, aby zvon Lochmarův
byl zavěšen. A když tam nahoře hranici pevnou z trámů
dubových sroubili, zvon na věž vytáhli, ke hřídeli připevnili, na
kterém se rozhoupává, i těžké srdce zavěsili a provaz přidali, chystal
se zvoník rozhoupati nový zvon.
A divnou náhodou té chvíle právě ze vrat radnice Novoměstské
vyváděli zvonaře Lochmara s rukama svázanýma, s hrdlem
obnaženým, k popravě ho vedli. Zvonek umíráček ve věžičce radniční
cinkati měl na poslední cestu, ale z nedaleké zvonice svatoštěpánské
ozval se nový zvon z Lochmarovy dílny a přehlušil zvuk
radničního umíráčku. To, co zvonař Němec přál nenáviděným
husitům, jemu se vyplnilo.
Když Lochmar dobře povědomý zvuk svého zvonu zaslechl, proklel
jej, ať husitskému městu od té chvíle neštěstí zvoněním oznamuje.
Potom doveden byl mistr zvonař na místo popravní před radnicí
a sťat.
Nový zvon na zvonici svatoštěpánské po svém zhotoviteli Lochmar
jméno dostal. Určeno pak bylo, aby se, když oheň vzplane
v městě, na poplach tím zvonem zvonilo, aby i proti mračnům
zněl na jejich rozehnání. Tak vskutku, kdykoli se Lochmar v hodinu
neobvyklou ozval, oznamoval městu neštěstí, jak si to přál
zhotovitel jeho v hodině smrti.
Lidé ve farnosti svatoštěpánské neměli zvon Lochmarův rádi.
Říkali, že i tomu neštěstí přináší, kdo se ho dotýká. To jim dotvrzoval
příběh chlapce, který při zvonění Lochmarem o život přišel.
Byl to prý synek chudé vdovy z Rybníčku, pacholík rozpustilý.
Když se jednoho dne letního nad Prahou těžká mračna ukázala
a u svatého Štěpána proti nim Lochmara rozhoupali, vyběhl ten
divoký chlapec na věž a v bujnosti své za okraj rozhoupaného
zvonu se zachytil, aby se s ním houpal. Ale jak zvon proti oknu se
vyhoupl, ujely chlapci ruce a zvon jej vyhodil oknem ze zvonice.
Nešťastný chlapec prudce dopadl na zem a zabil se na místě.
Zvon Lochmar dostal prý tehda trhlinu a bylo třeba jej přelít.
Když jej pak znovu světili, dáno mu bylo jméno Štěpán, aby byl
prokletí zbaven a ani jménem už nepřipomínal svého původce a jeho
neblahý osud.
Na místě, kde se chlapec vdovin pádem zabil, postaven byl pomník,
jenž tam nedaleko zvonice býval až do počátku minulého
století.
Takové jsou pověsti neveselé o svatoštěpánském zvonu.