O kříži pod Emauzy

Ke svahu návrší emauzského vedla silnice od Karlova náměstí
k Vyšehradu. Je to nynější Vyšehradská třída. Při silnici stával tam
veliký kříž na zděném podstavci. Říkali o něm, že je tam zazděn
poklad, ale nikdo se o tom nepřesvědčil. Vídali prý také lidé
za nočního času modravé plaménky kolem kříže; ty prý hlídaly poklad
uložený tam nedlouho po bělohorské bitvě. Když se po neblahých
událostech let 1620 a 1621 počali stěhovati z Čech nekatolíci,
přinuceni k tomu, protože se nechtěli vzdáti víry po otcích zděděné,
také kněží protestantští opouštěli Prahu. Měli však pevnou důvěru,
že se jednou zase do Prahy vrátí, a proto si usmyslili, že ukryjí kostelní
jmění na bezpečném místě, kde by je nikdo nehledal. Jednoho
z nich pak taková věc napadla, aby poklad schovali do podstavce
velikého kříže pod Emauzy. Vybourali za noci v podstavci kříže
dostatečný otvor, schovali tam ty věci a zase zazdili tak, aby si toho
nikdo nevšiml.
Ale kněží ti neměli štěstí, aby se dostali ještě do Prahy. V cizině
ve vyhnanství dokonali život svůj. Nikdo nezbyl, kdo by byl věděl
o pokladu a pověděl o něm jiným. A tak ani při návratu vyhnanců
do Prahy se Sasy v roce 1631, ani v letech pozdějších nikdo nepřišel,
aby poklad vyzvedl.
Kříž při silnici k Vyšehradu chátral po čase nemálo, zděný podstavec
se rozpadával, i bylo ustanoveno kříž snésti a podstavec
rozebrati. Zedník k tomu určený, když cihly odstraňoval, narazil
na železnou schránku v podstavci skrytou. Vzpomněl si na pověst,
kterou znal, a opatrně, aby nikým nebyl pozorován, vyzvedl
schránu a pak skryl ji mezi cihlami odkopanými. Večer za tmy pak
nález svůj tajně naložil na trakař a odvezl domů.
Otevřel truhlici železnou, našel tam peníze stříbrné a zlaté
i skvosty a nemálo se zaradoval tomu bohatství. Odstěhoval se
potom do vzdálené krajiny, statek si tam zakoupil a dobře byl živ
až do smrti.