Malý princ - zkrocená liška

Malý princ se podíval na lišku a zeptal se:
„Proč mají lidé tak velkou touhu být dokonalí? Proč se skrývají za maskami a lesklými věcmi?“
Liška si sedla do písku a tiše odpověděla:
„Protože si myslí, že jejich krása a hodnota jsou ukryté ve značkách, číslech a filtrech. Ale skutečné bohatství nespočívá v dokonalosti. Je v tom, když se někdo odváží být sám sebou – s jizvami, smíchem, slzami i slabostí.“
Malý princ se zamyslel: „Takže ten, kdo pláče, když je smutný, a směje se, když zakopne… není slabý?“
Liška se usmála:
„Ne, právě naopak. Je vzácný. Je to člověk, který tě nepodrží jen tehdy, když svítí slunce, ale i tehdy, když se brodíš blátem. A tehdy pochopíš, že nepotřebuješ někoho, kdo tě nese na křídlech slávy, ale toho, kdo ti podá ruku, když už nemůžeš.“
Malý princ si povzdychl a dodal:
„Takže dokonalý svět neexistuje…“
Liška se k němu přitulila:
„Možná ne. Ale existuje svět, který dva budují spolu – cihlu po cihle, úsměv po úsměvu, slzu po slze. A v takovém světě se nedokonalost stává tou nejkrásnější věcí, jakou můžeš najít.“
zdroj upraveného textu : Skrotená líška