O KROKODÝLU ZOUBKOVI

Na okraji husté džungle, kde stromy sahaly pomalu až do nebes a řeky se klikatily mezi nimi, žil mladý krokodýl Zoubek. Žil na okraji v bažinaté části džungle a denně se vydával zkoumat džungli stále dál a dál od svého domova. Narozdíl od většiny stejně starých, vlastně mladých krokodýlů, kteří byli predátory, byl Zoubek milý a přátelský. Nikdo se ho nebál a proto měl v džungli spoustu kamarádů. Třeba malou opičku Kamilku, nebo žabku Rózu. Vždy se sešli a vyprávěli si různé příběhy a hráli všelijaké hry. Nebo se vydávali na dobrodružné cesty do džungle, kde zkoumali její různá zákoutí.
Jednou, když se Zoubek vyhříval na teplé skále u řeky, tak ho vyrušil nějaký podivný šramot. Z keřů na kraji džungle vyskočila jeho kámoška opička Kamilka. Byla celá vystrašená. ,,Zoubku, něco se stalo, musíš mi pomoci!” řekla vystrašeně Kamilka. ,,Moje malá sestřička Zorka uvízla na stromě, je tam zamotaná a nemůže dolů” řekla smutně. Zoubek sice nevěděl, jak by měl opičkám pomoci, ale společně určitě na něco přijdou. ,,Neboj Kamilko, pomůžu ti. A tvé sestřičce také” uklidňoval ji Zoubek. Krokodýl sklouzl ladně do kalné řeky a elegantně plaval proti proudu. Opička Kamilka mu seděla na zádech a navigovala ho k místu, kde byla zamotaná v liánách Zorka. Byla celá vyděšená a uplakaná. ,,Neplakej Zorko, už jsme tady a pomůžeme ti” zavolal na ní Zoubek. ,,Už jsem vymyslel, jak na to” řekl a opřel se předníma nohama o strom tak, že skoro stál. ,,Vylez po mně nahoru na strom a pokus se odmotat liány, když to nepůjde, musíš je přehryzat a až povolí, já Zorku chytím.” odhalil oběma svůj plán. Kamilka přikývla a po Zoubkovi vyšplhala nahoru až k sestřičce. ,,Buď hezky v klidu, nehýbej se a bude vše v pořádku” pošeptala uplakané Zorce. Začala rozplétat jednu liánu za druhou, až se vše podařilo. Zorka se z poslední liány vysmekla a padala dolů. Tam už čekal krokodýl Zoubek a malou sestřičku chytil. ,,Děkuji vám a slibuji, že už nikdy nebudu lézt tak vysoko, když nevím, co tam je a jestli to zvládnu. A taky slibuji, že budu dávat pozor.” řekla Zorka Kamilce a Zoubkovi. ,,Jasně, tvůj slib si budu pamatovat. Ale nezapomeňte, že jsme kamarádi a kamarádi si pomáhají!” řekl Zoubek a usmál se. I když jeho zuby vypadali hrozivě, byl to kamarád všech.
Tak to je holky a kluci konec dalšího příběhu, ze kterého byste si měli vzít ponaučení. A dnes hned dvě. To první je, že nikdy nepřeceňujte své síly a vždy si je pořádně rozvrhněte, a to druhé? No přece, že kamarádi si mají pomáhat. Zdroj Facebook - Pohádky dědy Martina