O lakomém sedlákovi na Vsacku

Ve vsi nedaleko Vsetína žil před lety sedlák, na pěkném statku
hospodařil, dobře se mu vedlo, nashromáždil veliké bohatství. Ale
neužil ho. Byl on hrozný lakomec, čím víc peněz měl, tím více toužil
rozmnožit své jmění. Stříbrné i zlaté peníze schovával do truhly,
ale bál se, aby mu jich nikdo neukradl. Vzal tedy jednoho dne, aby
žena nevěděla, hrnek s pokličkou, do toho nasypal uschráněné
peníze a odnesl je v noci na zahradu. Tam měl už motyku a rýč
připraveny, vykopal jámu a tam ten hrnec s penězi uložil. Zase
potom to místo drnem zakryl, navrch ještě nějaké dřevo položil,
aby byly stopy kopání zakryty, a potom povídá:
„Odevzdávám tobě, duchu temný, ten zakopaný poklad v opatrování.
Hlídej dobře, nikomu nalézt nedej! Teprve tomu ho můžeš
vydati, kdo by jej vyoral dvěma kohouty, z jednoho vejce vylíhlými.“
Toho večera byl sedlákův pacholek kdesi na toulce a chtěl domů
přes zahradu. Šel za humny a přišel k zahradní zdi zrovna tu chvíli,
když sedlák zakopával poklad. Přikrčil se za zdí, díval se potají
do zahrady. Noc byla jasná, pacholek dobře viděl, co hospodář dělá.
A také slyšel, co povídá, dobře si pamatoval ta slova i místo, kde
sedlák kopal.
Po krátkém čase ten sedlák umřel. Selka, když chtěla pohřeb
vystrojit, šla pro peníze do truhly, věděla, že je tam sedlák schovává.
Ale v truhle nic. Všecko všudy prohledala, kde jen by mohly
peníze být, ale nenašla jich. Měla sama uschráněných pár grošů,
těmi tak tak zaplatila za pohřeb faráři. Na ostatní musela krávu
prodat.
Po pohřbu nepřestávala selka přemýšlet, kam asi ty peníze přišly;
věděla přece, že byl nebožtík až hrůza šetrný, že lakotil a peníze
schovával. Ale co se dalo dělat, peníze byly pryč.
Selka potom sama hospodařila na statku s pacholkem, ten se
činil, aby bylo hospodářství v pořádku. Přišel jednou k selce a povídá
jí:
„Potřeboval bych nějaké vejce slepičí, aby v něm dva žloutky
byly. Snad byste je mohla sehnat.“
Selka se divila, nač by bylo pacholkovi takových vajec třeba, ale
on řekl, ať se nestará, k čemu by to bylo, že uvidí.
Selka tedy sháněla doma i po vsi vejce se dvěma žloutky a vskutku
dostala tři. Potom z pacholkova nakázání dala je pod kvočnu
a dávala dobrý pozor. Z jednoho vejce vylíhly se dvě slepičky,
z druhého kohoutek a slepička, z třetího dva kohoutci. O ty stál
pacholek, poprosil selku, aby mu je vychovala.
Selka kroutila nad tím hlavou, co pacholek má, vyptávala se ho,
ale on nepověděl. A ještě více se divila, když se pacholek dal do
divné práce. Začal dělat malý pluh, jako hračku, také dvojí postroj,
v jaké krávy zapřahají, ale jen tak malou, co by kohouty zapřáhl.
Selka byla tuze zvědavá, ptala se, nač ty hračičky, ale pacholek se
smál a povídá:
„Budu ten pár kohoutů zapřahat.“
Nic víc nepověděl. Selka si myslela, buď je pacholek takový
hračka, nebo mu přeskočilo. Když potom kohoutci dorostli v kohouty,
pacholek je zvykal na postroje, zvykal i malý pluh táhnout.
A tak si kohouty vycvičil, že táhli jedna radost. Byla to podívaná
k smíchu, a lidé se divili, že je pacholek takový dětina. Kdyby to
pro děti dělal, ale dětí na statku nebylo.
Jednoho dne, z jara bylo, selka šla někam přes pole, čeládka
také byla ze statku, jen pacholek zůstal sám doma. Hodilo se mu.
Vzal kohouty, postroje a pluh a šel na zahradu. Tam na tom místě,
kde věděl, že jsou peníze zakopány, kohouty zapřáhl, nasadil pluh
a dal se do orání. Kohouti, pravda, pluh neutáhli, to pacholek sám
tlačil, aby pluh zabíral, ale šlo to. Vyorali brázdičku – nic. Vyorali
druhou, ani tu se nic neukázalo. Až při třetí brázdičce narazí pluh
na cosi tvrdého. Pacholek nechal orání, dívá se, vskutku, hrnec
tu. Snadno jej vyhrabal, honem odnesl domů, aby žádný neviděl,
a schoval v komoře za starými krámy. Povedlo se mu.
Selce pacholek neřekl o penězích nic. Po nějakém čase sedlák
jeden v té vsi odprodával pěkné pole. Tu přišel ten pacholek ke své
hospodyni a povídá jí o tom prodeji:
„Dobře by se vám pole hodilo. Nechtěla byste je koupit?“
A selka jemu:
„Což o to, koupila bych, ale zač? Kam jen nebožtík ty peníze dal,
že jsem jich nenašla? Teď by se hodily.“
Tu šel pacholek s pravdou ven. Přinesl peníze z komory a selce
je odevzdal. Tak mohla koupit pole, ale ještě jí hodně zbylo. Hospodařila s nimi dobře, mohla ještě statek zvelebit. A toho pacholka si potom vzala za muže; byl z něho dobrý hospodář, ale nelakotil.