O založení Nového Hrozenkova

Nejrozsáhlejší osada na Vsacku je Nový Hrozenkov. Za dávných
časů, kdy tam v těch místech byl všude hustý les, nebylo tam
bezpečno.
Loupežníci tam byli. A že se jich lidé hrozili, říkalo se tam
Hrozenkov. Později pak tam založena osada.
Jméno Nový má ten Hrozenkov na rozdíl od Starého Hrozenkova,
který leží při maďarských hranicích na Uherskobrodsku.
Co se o založení Nového Hrozenkova povídá, z toho něco je
pravda doložená, něco pověst.
Asi v r. 1657 majitel panství vsetínského, uherský hrabě Jiří Ilešházi,
povolal z uherské strany na Moravu rodiny osadníků, mezi nimi
nejčetnější byli jacísi Zbránkové, aby se tam na jeho panství
v lesích usadili, dřevařinu provozovali a také lov zvěře pro panstvo.
Každé rodině dán byl kus lesa, aby si ho vymýtili a vzdělali na roli.
A tak tam vznikla osada.
Po letech přišel do té osady z Uher člověk, jmenoval se Michal
Ország, rodilý v Děnděši. Toho přivedli vsetínští kupci z uherské
strany do Hovězí. Tamodtud dostal se do Nového Hrozenkova
a tam se dal do služby u Zbránků. Byl to statečný člověk, rozuměl
své práci a dovedl se dobře ohánět. Oblíbila si ho Zbránkovic dcera
a vzala si ho za muže. On si tam také v Hrozenkově chalupu postavil;
živil se hlavně lovem, byl dobrý střelec. Střílel také hodně
škodnou, lišky, kuny, jezevce, kůže posílal do Brna, kde tržil za
ně pěkné peníze. Vrchnost mu přidělila kus lesa na pole. Tak se
on zmohl nemálo, měl pěkné hospodářství, a když osada vzrostla,
stal se Ország starostou, fojtem. Měl mnoho pozemků, daň z nich
platil malou.
Ten Michal Ország měl tři syny, ti když dorostli, otci pomáhali
v hospodářství i v lese.
Jednou šel starý Michal do Vsetína na zámek, měl tam řízení.
Na cestě chytila ho u samého Vsetína náramná bouřka s vichřicí,
jen tak že doběhl do zámku. Když se potom k večeru vracel domů,
vidí, vichřice vyvrátila starou lípu u cesty. Přijde blíž, dívá se na
kmen, zdá se mu, že se tam cosi blýská. Byly to dukáty a bylo jich
hodně. Nejspíš si je tam uložili před časem loupežníci. Michal
vybral dukáty z vykotlané lípy, nasypal do prázdného pytle, který
s sebou nesl, a pospíchal domů. Tam peníze odevzdal své ženě
a chvátal zase do Vsetína na zámek, aby ohlásil nález. Žena zatím,
žádostivá zlata, odsypala trochu dukátů do hrnců a posypala navrch
ovsem.
Hrabě, kterému Ország pověděl o nálezu, byl tak dychtiv uviděti
ten poklad, že dal zapřáhnout a jel do Hrozenkova s Országem. Když
přijeli do statku, Ország vede hraběte do stavení, do jizby, tam je
hospodyně, peníze má vysypané na ošatce. Michal se zarazil, zdá
se mu těch peněz nějak málo. Také hrabě podle vypravování
Országova čekal, že jich bude víc. A také to řekl. Dívá se okolo a vidí
stát na zemi u zdi dva hrnce s ovsem. Nemyslel na nic, když
do jednoho zajel hůlkou. A hle, pod ovsem dukáty. Hospodyně byla,
jako když ji krví poleje. Ale hrabě jen jí vymluvil, nehněval se. Byl rád,
že přišel k tolika penězům.
Za to, že Michal Ország našel a odevzdal hraběti poklad, stal se
svobodným, nemusel na robotu, neplatil kontribuci, daň
pozemkovou.
Místo toho byla jeho povinnost jezdit s povozem vrchnosti
pro víno, ze zvěře jen pro jméno jednoho jeřábka ročně musel
do zámku dodávat. K tomu směl si ročně poraziti kdekoli chtěl
dvě jedle na šindel a dva buky na louč, světidlo – tehda svítili
loučemi.
Za věrné služby slíbil hrabě darovati Michalu Országovi a jeho
potomkům tolik země, kolik objede na koni na den sv. Jana Křtitele.
Michal pochodil dobře. Měl potom mnoho pozemků a z těch
jen malou daň platil. Listina hraběcí, která to potvrzuje, dána byla
ve Vídni r. 1665 a je dodnes zachována v opise z r. 1749.
Rod Országů, pocházející od Michala a jeho tří synů Jana, Martina
a Adama, byl bohatý. Rozmnožil se tak, že dodnes na třetinu
lidí v Novém Hrozenkově má jméno Ország. Rozeznávají je podle
přízvisk – Pavlovský, Bitalovský, Košut a podobně.
Hlavní obživou Hrozenkovských je salašnictví; ovce vyhánějí
se na salaše na 20 neděl a lidé stěhují se tam na tu dobu s nimi.