O MEDVÍDKU PUCLÍKOVI

Medvídek Puclík už vyrostl do velikosti, kdy ho mohl jeho tatínek medvěd vzít na lov ryb. Puclík se na to moc těšil. Nedočkavostí nemohl dospat. Ale ještě nedávno tomu bylo jinak. Nedávno byl ještě malým medvídkem, který miloval pouze med. Jenže jednou se ho tak moc přejedl, že skončil s velkými bolestmi bříška v pelechu, v koutě svého pokojíčku v jeskyni. Takže od té doby na med tak trošku zanevřel a jeho nejvíce oblíbeným jídlem se stali ryby. Však jsou také zdravé. Proto se dnešního dne nemohl dočkat, dne, kdy ho tatínek medvěd naučí chytat ryby. A ten den tu byl právě dnes. Puclík byl radostí celý bez sebe. Cestou k řece se tatínka neustále na něco vyptával. ,,Jak to, že ryby mohou být pod vodou a neutopí se?” byla jeho první otázka. Jeho tatínek mu odpověděl a byl rád, že se Puclík ptá : ,,To proto, že ryby mají žábry a těmi pod vodou dýchají. Jimi dokáží z vody získat kyslík, který dýchají.” Malý medvídek sice netušil, co jsou to žábry, ale než se stihl zeptat, co to je, nedočkavostí se už ptal na další věci. ,,A co ryby jedí? Není jim zima ve vodě? Kolik rybiček existuje? Ukládají se k zimnímu spánku, stejně jako to děláme my?” Vyptával se stále více malý Puclík. Každá další tatínkova odpověď byla více bručivější a otrávenější, ale přesto všechno na otázky trpělivě odpovídal. Řekl mu, že některé ryby se živí řasami, některé jedí menší ryby. Také, že jim ve vodě zima není a spíše naopak, když je venku horko, raději se potopí hlouběji, a že druhů ryb je strašně moc. Od malinkých až po obrovské. A také to, že ryby se k zimnímu spánku neukládají. Bylo na něm vidět, že by na ryby šel nejraději sám.
Když konečně přišli k řece, tatínek Puclíkovi ukázal, jak se má správně postavit a být tichý. Jenže malý Puclík byl nedočkavý, skočil do vody a začal rychle běhat tam a sem. Všechny ryby vyplašil a tatínek se na něj zlobil. Vylezli společně na břeh a čekali, až se ryby vrátí. Pak ještě jednou vysvětlil tatínek Puclíkovi, jak se chovat, aby si ulovil jídlo. Puclík ho ve všem napodoboval a celkem mu to šlo. Proto ho tatínek vzal nad nízký vodopád, kde z vody vyskakovali lososi. Losos je ryba, co plave proti proudu až do míst, kde se rozmnožuje. Konečně byl Puclík připraven na skutečný lov. Plácal svou tlapkou netrpělivě po všem, co se ve vodě pohnulo, ale štěstí neměl. Zatímco jeho tatínek už měl ulovených pět lososů, Puclík stále čekal na svého prvního. ,,Musíš se soustředit, musíš čekat, až ti losos sám skočí téměř do tlamičky” řekl mu tatínek. Puclík zůstal tedy stát jako socha a ..... losos hop a Puclík chňap a měl ho. Měl takovou radost, že přemluvil tatínka, ať už jdou domů, aby se mohl pochlubit mamince. Tatínek ho poslechl a byl na Puclíka pyšný. Cestou se usmíval a nemohl se dočkat maminky. Když přišli domů, maminka byla na svého Puclíka i na svého trpělivého muže hrdá, udělala lososy tak skvěle, že od té doby Puclík nechtěl nic jiného, než lososa.
Takže kluci a holky, když budete něco dělat, nikam nespěchejte, a když se vám něco nepovede na první pokus, nezahazujte flintu do žita. Trpělivost je důležitá a nedočkavostí můžete spoustu věcí pokazit. Zdroj Facebook - Pohádky dědy Martina