O ohnivém muži na Poříčí

Poblíž kostela sv. Petra na Poříčí na dolním Novém Městě bydlel
před dávnými lety švec Matěj. Dobrý řemeslník to byl dojista, boty
i střevíce šil tuze bytelné, úhledné, lidé u něho rádi dávali dělati,
práce měl také dost a dost. Ale jednu měl vadu: byl ochmelka, rád
korbeli na dno se díval, v krčmě za kostelem vysedával dlouho
do noci. Nedbali tam na rychtářův zvonec, jímž se ohlašovalo, do
které doby se smí v krčmě sedati. To bývalo v létě do dvou hodin
po západu slunce, v zimě do čtyř. Ale nevyprázdnila se všude
hospoda, když zazněl z radnice rychtářův zvonec. Zavřeli dveře
a okenice a v tichosti pili dál. K Svatému Petru na Poříčí nebylo
zvonce hrubě slyšeti; věděli, pravda, v krčmě za kostelem dobře,
kdy mají zavírat, ale zavřeli a hosty tam nechali. A s posledními
chodíval z krčmy švec Matěj; to už tak bylo jeho zvykem.
Tak se také milý švec vybral jednou tuze pozdě od piva. Měl už
v hlavě, když ho krčmář z vrat pouštěl. Tma byla v ulicích, že by
ji byl krájet mohl. Matěj s sebou světla neměl, spoléhal, že domů
potmě dojde, nebylo daleko. Ale jak se ocitl na ulici, zdálo se mu,
že se s ním všecko točí. Klopýtal ulicí, přidržoval se domů, ale šlo
to špatně. Nevěděl, jak se dostane domů. Tu se před ním opodál
v té tmě najednou cosi rozsvítilo. Švec myslel, že to někdo kráčí
s pochodní, a zamířil přes ulici k světlu požádat, aby mu ten, kdo
je nese, na cestu posvítil. Přijde blíž – a co vidí? Stojí před ním
ohnivý muž.
Vzpomněl si Matěj najednou, že o tom zjevení slýchal, jak je vídali
u Sv. Petra. Ale než se švec vzpamatoval, vzal jej ohnivý muž
pod paždím a vedl jej k jeho obydlí. Ševci se šlo dobře, všecka bázeň
také z něho spadla. Tak se dostal šťastně až k svému domku, nikde
o kámen nezakopl, nikde do louže nešlápl. Když ohnivý muž postavil
ševce k vratům domovním, chtěl švec poděkovati za bezpečný
průvod a povídá:
„Dobřes mě domů dovedl. Aby tě za to Pánbůh pozdravil!“
A ohnivý muž se ozval:
„Zaplať ti to Pánbůh! Tři sta let už čekám na takové pozdravení!“
V té chvíli světlo zmizelo a švec Matěj stál u domu ve tmě.
Vzpamatoval se za okamžik; přišlo mu na mysl, že tím pozdravením
vysvobodil ohnivého muže ze zakletí. A vskutku, už nikdy se to
zjevení v uličkách na Poříčí neukázalo.