O věži Neklance

Když kníže Křesomysl z tohoto světa se odebral a pod Vyšehradem
byl pochován, sešli se starší lidu, leši a vladykové, aby podle
jednosvorného přání všeho národa knížetem zvolili Neklana,
Křesomyslova syna. Přioděli jej rouchem knížecím, Přemyslovu
čepici mu nasadili na hlavu a posadili jej na stolec praotce Kroka,
hlasným voláním nového knížete pozdravujíce. Potom mu slíbili
věrnost a doprovodili jej do sídla jeho.
Tak nastoupil Neklan vládu a panoval Čechům jedenadvacet
roků. Tehda pokladnice knížecí plny byly drahých kovů, jichž země
zvláště za časů Křesomyslových hojně vydávala.
Umínil si Neklan věž pevnou zbudovati na Vyšehradě, takové
stavení, aby se žádné jiné v zemi vyrovnati mu nemohlo. Byla věž
ta z kamení krásně vyvedená, Vyšehradu k ozdobě. Střecha její
zlatem byla pokryta a v záři sluneční do dálky zářila jako živý oheň.
Byly též ve věži obrazy předchůdců Neklanových z Přemyslova
rodu, Přemysl Oráč, Nezamysl, Mnata, Vojen, Křesomysl se tam
vyobrazeni spatřovali. Věži té pak Pražané na památku zakladatele
jejího říkali Neklanka.
Stála Neklanka na Vyšehradě po dlouhá léta a přibývalo v ní
obrazů panovníků českých, knížat a králů. Poslední v řadě byl prý
Václav IV. Když po smrti jeho v Čechách bouře náboženské nastaly
a husité roku 1420 rozbořili Vyšehrad, i věž Neklanka zasvé vzala;
byla spálena a rozbořena. Nebyla už potom znovu vystavěna; zato
prý Pražané na památku při radnici Staroměstské věž podobnou
dali vystavěti, které taktéž Neklanka říkali. Byla věrným obrazem
Neklanky vyšehradské, jen zlatá střecha chyběla; to že už v Čechách
neměli tolik zlata nazbyt, aby jím střechu mohli pokrýti.