O vyšehradských hradbách

Vyšehradské opevnění během věků častěji se měnilo. Původní
dřevěné hradby nahrazeny byly kamennými, ty často v dobách
válečných byly pobořeny, ale znovu zase stavěny a zdokonalovány.
V XVII. století císař Ferdinand III. kázal opevniti Prahu hradbami
po způsobu francouzském, ze kteréhožto opevnění dodnes nejvíce
na Vyšehradě se zachovalo.
Když ještě na Vyšehradě byla vojenská posádka, stráže střídaly
se na důležitých místech v pevnosti i na hradbách. Ale za nočního
času někteří vojáci tuze neradi chodili na stráž na místa vzdálenější,
báli se strašidel.
Tak se povídalo, že tam na kterémsi místě obchází duch
francouzského majora. Důstojník ten prý zabit byl na Vyšehradě, když
v roce 1741 ve válce s Marií Terezií spojené vojsko jejích nepřátel
zmocnilo se Prahy. Francouzi dostali se zradou v noci na Vyšehrad,
ale jejich velitel, major, přišel přitom o život. Když za rok Francouzové
tajně z Prahy odtáhli a Vyšehrad obsazen zase vojskem
císařským, rozneslo se mezi posádkou i po Praze, že na hradbách
straší duch francouzského majora a že už několika vojáčkům krk
zakroutil. Našli se odvážlivci, kteří schválně šli na stráž na ta místa
v noci, kde se ten Francouz zjevoval, aby strašidlo tamodtud vypudili.
Zjevilo se jim skutečně, ale když po něm vystřelili, s hrůzou
pozorovali, že kule proletují jeho tělem jako mlhou nějakou. Stalo
se také, že jednou při vystřídání byla nalezena stráž mrtva, vedle
ní pak ležel prostřelený klobouk třírohý, jaký nosívali francouzští
vojáci.
Po dlouhá léta ještě zjevoval se strašidelný Francouz vojákům
na vyšehradských hradbách; třebaže je už neškrtil, strachu jim
naháněl stále. Ale také jiná strašidla zjevovala se prý na Vyšehradě.
Tak byl to veliký černý pes s ohnivýma očima, jenž od mariánské
kaple až k nové bráně v hodině půlnoční se toulal, táhna za sebou
žhavý řetěz. Byl prý to strážce pokladu, ale nebylo lze zjistit, kde
by ten poklad byl uložen. V roce 1762 voják jeden přihlásil se u svého
důstojníka a oznámil, že se mu na stráži zjevil duch, který řekl,
že je strážcem pokladu a že vojákovi o něm poví. Třebaže už duch
podruhé se neukázal, kopali vojáci z vyššího rozkazu blízko kostela,
kde prý duch se zjevil, ale nenašli nic. Ukázalo se potom, že ten
voják, který o duchovi zprávu podal, byl na mysli pomatený.
Také bílou paní prý vídali lidé choditi o půlnoci kolem hřbitova
i po hřbitově, ale bližšího nikdo nic o ní pověděti nedovedl.
Ale nejvíce na hradbách strašívalo, a třebaže už pominuly doby,
kdy lidé báli se strašidel, přece ještě dodnes pověsti se uchovaly
o strašidlech na Vyšehradě.