Orel a chrobák

Orel pronásledoval zajíce. Chudák zajíc pelášil a kličkoval, ale moc
síly mu už nezbývalo.
„Pomoz mi!“ křikl na chrobáka, který valil kuličku trusu v trávě.
Chrobákem každý pohrdal. Bylo to vůbec poprvé, kdy hovnivála
někdo oslovil, ba dokonce požádal ho o pomoc.
A chrobák, poctěný tou prosbou, povylétl, aby orla zastavil. Ten
si však brouka vůbec nevšiml. Snesl se z výšky na zajíce a na místě
ho roztrhal.
Chrobák nemohl na tu nespravedlnost zapomenout. Vyslídil, kde
má orel na skále hnízdo a kdykoli v něm našel orlí vejce, napřel
všechny síly a skulil je ze skály. Vejce se vždy rozbilo a orel marně
hledal viníka. Chrobák byl tak nepatrný, že ho král ptáků prostě
přehlédl.
Orel nakonec musel prosit o pomoc až na Olympu. Sám Zeus,
mocný bůh, orla vyslechl a dovolil mu, aby snesl vejce do jeho klína,
kde bude zaručeně v bezpečí.
Ale chrobák se ani tehdy nevzdal. Uválel kuličku trusu, vznesl
se s ní nad pána Olympu a upustil mu ji do klína. Zeus s hrozivým
zaklením vyskočil a smetl trus i s orlím vejcem ze svého klína. A jak
jinak, vejce se rozbilo o skálu…

Vidíte – i ten nejmenší a nejpohrdanější
má svou odvahu a čest.