Orel a liška

Liška je doma na zemi a orel na nebi. A přece se spřátelili. Slovo
dalo slovo a přátelé si mají být nablízku. Tak si liška našla noru pod
vysokým stromem a orel si postavil hnízdo v koruně toho velikána.
A mohlo při tom zůstat, kdyby…
Kdyby se orel nevrátil jednoho dne z lovu k mláďatům s prázdnou
– a kdyby liška právě neodešla od svých mláďat na lov.
Tehdy orel zapomněl na přátelství. Ukradl liščata a roztrhal je,
aby se jeho vlastní rodina nasytila. Lišce zůstala jen žalost.
Brzo nato přilákala orla beraní pečínka, kterou si pastevci pekli
na žhavém uhlí. Orel se spustil z nebe jako blesk, utrhl zobanem
vnitřnosti i se žhavým popelem a vynesl je do hnízda. Hnízdo se
od uhlíků vzňalo. Orel chtěl požár křídly uhasit, ale máváním oheň
jen ještě více rozdmýchal.
Orlí mláďata, která ještě neuměla lítat, dopadla z hořícího hnízda
na zem, a snad by se i zachránila, kdyby…
Kdyby na ně už dole liška nečekala – a kdyby s nimi nenaložila
stejně jako předtím orel s liščaty.

Ach ano, tak krutý konec mívá krutá zrada
a nerovné přátelství.