Pes na hostině

Jeden člověk čekal návštěvu přítele, kterého už léta neviděl. Proto
mu dal na uvítanou připravit velkolepou hostinu.
Pes toho člověka měl také svého psího přítele. Proto vyběhl
z domu, aby kamaráda pozval na hody.
Popsal mu vůni všech mas pečených a dušených i rožněných,
všech dobrot, co na ně čekají. Pak svého kamaráda z ulice přivedl
do domu zadem. V jídelně už bylo prostřeno.
„My budeme stolovat pod stolem,“ řekl domácí pes. „Kuchař nás
obslouží.“
„Už se nemůžu, kamaráde, dočkat!“ radoval se pes z ulice a radostně
vrtěl ohonem.
A právě ten cizí psí ocas uviděl kuchař, který nosil na stůl. Položil
mísu, popadl psa z ulice a otevřeným oknem ho zase na ulici vyhodil.
„Jaká byla večeře?“ zeptal se hafan na rohu.
„To bylo vůní, až mi vyschlo v krku!“ odpověděl mu náš pes.
„Takovou žízeň jsem z toho dostal, že jsem pil a pil, až jsem se dočista
opil. Ani nevím, jak jsem se z toho domu dostal ven!“
To se ví, že mu hafan nevěřil ani slovo.

A nevyplácí se věřit ani těm,
kteří nám slibují dobrodiní na cizí útraty.