Sněm zvířat

Sněm zvířat volil krále. První se představila opice. Uprostřed kruhu
začala poskakovat, všelijak se pitvořit a provádět různé ztřeštěné
kousky. Všichni se smáli a tleskali, chtěli mít zábavného krále.
Ta sláva popletla hlavu starému velbloudovi. I on chtěl být králem
a nenapadlo mu nic chytřejšího než opičit se po opici. Jenže
jeho neobratné poskoky vzbudily u zvířat jen posměch a opovržení.
Jak vidět, nepřišel velbloud ke svému jménu nadarmo. Velbloud je
velký bloud.
Ale na sněmu bylo plno menších bloudů a pošetilců, jinak by si
nevybrali za krále právě opici.
Opice přestala skákat po stromech. Procházela mezi zvířaty
pomalu a důstojně, ani si neuvědomila, že se teď ona opičí po velbloudovi.
Každý nad tou proměnou kroutil hlavou, jen liška se rozhodla,
že opici napálí.
Jednou v lese našla past a přinesla ji králi.
„Co je to?“ zeptala se opice.
„Past pro hlupáky a královský dar pro krále,“ řekla liška.
„Rozumně hovoříš,“ pravila opice důstojně. Pak zvědavě ten dar
popadla. A past ji sevřela!
„A ty nerozumně jednáš,“ řekla liška. „Lepší je nemít žádného
krále než hlupáka, který se chytí do každé pasti!“

Neplatí tahle pravda
stejně u lidí?