Příběh jednoho psa

Psí tulák se potloukal po ulici. Hladový, žíznivý a vyčerpaný. Už ho nebavilo žít takhle. Nepochopený jen proto, že je jiný. Proto, že štěstí neměl. Vždy hledal zbytky jídla v popelnici a lidem se vyhýbal. Pokaždé když ho spatřili, dívali se na něj s pohrdáním. On nevěděl proč a proto alespoň ukázal, že se nebojí. Vrčel a ukazoval tesáky. Nebyl zlí, jen měl strach. A proto žil nepochopený.

Již nějakou dobu si ho všímala jedna osamocená žena a před domem nechávala vždy něco k snědku. A tento pes konečně poznal někoho, kdo mu rozuměl. Přesto se dál toulal. Až jednou ho srazilo auto. V bolestech ležel na zemi, jen s těží se doplazil na chodník a i přesto lidé kolem něj nepomohli. Pýr dní tam jen tak bezmocně ležel a trápil se v bolestech. Až ta paní si jej všimla a opatrně jej přenesla k sobě domů. Ošetřila ho, umyla ho a dala mu najíst. Snažila se mu co nejvíce pomoci.

Konečně byl šťastný a poznal lidskou lásku. On se zato snažil jí dělat radost i když mu nebylo nejlíp. Až pak muselo vše skončil. Najednou onemocněl a to jen kvůli tomu jak žil. A nebylo mu pomoci. Ta žena jej na klíně hřála, drbala ho a strala se o něj. On štěstí pro ni chtěl, ale už to nestihl. Jeho malé srdíčko dotlouklo, on vydechl naposled a žena v smutku žila. Ale on ji neopustil, jeho duše ji provází dále životem a ona cítí jeho přítomnost. Vzpomíná na něj v domě zavřená a čeká až se ve smrti setkají.

"I ve smrti lze štěstí nalézt."