Probuzené zlo

Jana otevřela dveře, vstoupila na verandu a zhluboka nasála do plic, čerství venkovský vzduch. Byla to až nečekaně příjemná změna oproti městskému smogu, na který byla celé ty roky zvyklá. Naskytl se jí úžasný pohled. Veliká zahrada plná ovocných stromů poskytovala přímo báječné místo ke hraní jejímu šestiletému synovi Petrovi. Pozorovala pohupující větvě pod mírným vánkem větru. Najednou ucítila něčí ruce na ramenou.

„Baf“, ozval se hlas za ní.

„Ale Michale, vždyť přece víš, že mě jen tak snadno nevyděsíš“, pronesla klidným hlasem. Přitom se prsty jemně dotknula jeho mužných rukou.

„Je to nádherný dům. Myslím, že je to konečně to pravé co hledáme“, koukal společně s ní do zahrady.

„Bude to tu potřebovat pár oprav, ale to nebude problém. Zítra zavolám Davidovi, aby se na to podíval“.

„To je ten elektrikář?“.

„Ano přesně ten, ale dokáže si poradit aji se spostou jiných věcí“.

„Ještě žě máš tolik známích, jinak bychom si museli na vše zvát firmy“, uznale pokynula hlavou.

„Tak za ty roky co dělám u telekomunikací, pár známích co mě něco dluží, mám. Pojď, odvezu tě domů, ještě musím zajet do realitní kanceláře podepsat pár papírů, aby nám to vše konečně říkalo pane“.

Jana se vrátila domů, kde jí vítal jejich syn Petřík.
„Doufám, že jsi moc babičku nezlobil“, zeptala se ho. Petřík zavrtěl hlavou.

„Byl hodný jako vždycky. Pomáhal mi s večeří. Viď?“, utřela si Janina maminka ruce do zástěry.

„Díky mami, za pohlídání“.

„Mě nemáš za co děkovat. Vždyť víš, jak ho ráda hlídám. Povídej co dům?“, vyzvídala matka.
Jana jí začla nadšeně vyprávět o domu. Přitom tak horlivě gestikulovala rukama, až málem převrhla šálek kávy. Matka její radost sdílela, byla ve skrytu duše ráda, za jakého muže se dcera provdala. Dokázal se postarat o rodinu a měl smysl pro povinnost. To byly hlavní atributy, jenž se jejímu manželovi nedostaly. Nechtěně se jí vrátili vzpomínky na minulost, kdy s malou Janičkou na klíně seděla u kychyňského stolu a počítala, zda li má na zaplacení nájmu.

„Buď ráda za to jakého jsi našla muže. Dokáže vydělat peníze a hlavně finančně zajistit rodinnu“

„Ale mami, pro peníze jsem si ho nebrala. Brala jsem si ho pro jaký je uvnitř“.

Ve dveřích zarachotili klíče a do předsíně vešel Michal. Malý Petřík utíkal s jásotem přivítat tatínka.
„Ahoj Petříku, zítra si můžeš začít balit hračky. Pozítří se stěhujeme“.