Proč je noc tmavá

Kdysi dávno byla jedna říše,říše snů. Říše snů asi proto, že lidé žili ve vzájemném soužití s touto říší, neměli o její existenci sebemenší potuchy. Avšak v říši snů se vědělo o říši lidí, připadala všem poněkud směšná. Protože jak víme lidské chování je opravdu někdy velice směšné, až nepochopitelné a někdy vede až k sebe destrukci. Co se obyvatelé říše snů nasmáli pozorováním lidí, ale jedno jim však záviděli, jejich volnost. V říši vládl vládce jménem Měsíc, Vévoda Měsíc. Nedalo by se o něm říct, že byl zlý či snad krutý. Pouze měl velice rád ženy. Působil dojmem drsného a pohádkově bohatého chlapečka s ohromným osobním kouzlem.
Nebylo by v království ženy které by se nelíbil, a snad ani takové která by se zase nelíbila jemu. Možná to vše dělal jen proto, aby si nepřipadal tak osamocen, nebo prostě jen hledal tu pravou, která povede království po jeho boku, nikdo a ani on sám nevěděl proč to vlastně dělá. Zkrátka všechny ženy mu padali k nohám, kromě jedné. Jmenovala se Noc. Tato slečna i když na to nevypadala, byla úplně jiná než ženy z říše snů. Ačkoliv nosila poněkud sebestřední oblečení, pod kterým měla opravdovou ženskou krásu, se chovala laskavě a vcelku mile, ale vypočítavě, no byla žena. Na tuhle Noc měl Měsíc už dlouho spadeno. Háček byl v tom, že Noci se líbil prostý mladík z chudé rodiny kovářů, jmenoval se Den. Vztah mezi Dnem a Nocí by byl absurdní, protože oba pocházeli z jiné společenské vrstvy. A také byl zcela nemožný kvůli žárlivému, a neodbytnému Měsíci. Měsíc zasypával Noc zlatem, a dělal pro ní vše, co jí na očích viděl. Ale Nociny city směřovali ke Dni. Jednoho dne, když měla Noc jít s Měsícem na bál, vymluvila se a utekla do zahrady, aby mohla být aspoň chvilinku se Dnem. Nevšimla si však, že jí Měsíc sleduje a její výmluvě nevěří. Zdálky je tedy viděl jak se objímají a bylo mu vše jasné. U srdce cítil velikou bolest jako tisíce ledových nožů. V ten moment ho napadl zlověstný nápad. Druhého dne z rána, si nechal zavolat Den a řekl mu, že když pro něho splní úkol v říši lidí, obsype ho zlatem a bude si moc nechat noc jen pro sebe. Úkol byl takový že Den musel spočítat všechny hvězdy, které jsou na obloze lidského světa. Den s nadšením úkol přijal, ale nevěděl, že když v říši lidí stráví 24 hodin nesmí se pak už nikdy vrátit do svého světa. Tento zákeřný plán Měsíci vyšel. Den se po 24 hodinách počítání rozplynul a noc oblečená v černých smutečních šatech zmizela. Povídá se, že zahynula žalem. Po tomto zlém činu měsíce se říše snů rozpadla. A Den a Noc zůstaly odděleni, a setkají se jen někdy zřídka při zatmění slunce a pokaždé na jiném místě. Protože se různě střídají jako náš den a noc, a osamocený Měsíc vše z povzdálí jen sleduje, jako tenkrát v zámecké zahradě.