SLONÍK TONÍK

Byl jednou jeden potůček, ve kterém bydlel malý kapřík s maminkou a tatínkem. Rád si plaval mezi kameny a vymýšlel lumpárny s ​kamarádem Toníkem, to byl slon se kterým si nikdo nechtěl hrát, proto že byl žlutý a tak byl kapřík jeho jediný kamarád, měl ho moc rád. Jednou si sloník Toník přivstal a jen co vyšlo sluníčko rozeběhl se k potůčku, kde už na něj kapřík čekal. Byl krásný den a proto si Toník vlezl do vody za kapříkem, jak si tak hráli všimli si, že se na ně někdo dívá. Mezi kapradím tiše vykukovala malá žabička. Přiskákala po kamenech blíž a začala se Toníkovi posmívat : ,, Ty jsi slone celý žlutý, obarvilo Tě snad sluníčko? Cha, cha, cha nebo to byla pampeliška? " Žabka se smála až se za břicho popadala a Toníkovi bylo do pláče. ,,Tak už dost žabko, hned s tím přestaň! '' Zastal se Toníka kapřík a Toníka to zahřálo u srdíčka, ale žabka jako by kapříka neslyšela a smála se o to víc. Potom chtěla odskákat pryč jen, že jak se smála nedávala pozor a skočila do díry mezi kameny, kde žije velký zlý had, když žabku uviděl chtěl jí sníst! ,, Pomoc! Pomoc! " Volala vyděšená žabička a tolik se bála. Sloník Toník neváhal ani chviličku a vydal se žabičku zachránit. Přiběhl k těm kamenům a zatroubil na chobot tak silně, že se had lekl a odplazil se pryč. Toník pak žabičku vyndal a položil jí do trávy. Žabička se moc styděla, že se Toníkovi posmívala, pochopila, že to od ní nebylo hezké. ,, Omlouvám se Toníku, už nikdy se ti nebudu posmívat " Slíbila žabička Toníkovi. Sloník Toník i kapřík byli rádi- všechno dobře dopadlo a žabička už ví, že i když někdo vypadá jinak než ostatní, není hezké se mu smát..​​​​​