Včely a trubci před soudem

Včely kladly med do pláství v dutině starého dubu. Trubci se jen
dívali, ale když med zavoněl, hlad je pomátl a chtěli si všechnu tu
sladkost přisvojit.
„Med je náš!“ volali a troubili na poplach.
„Med je náš!“ hájily se včely, až došlo ke sporu, který skončil
před soudem.
Soudcem byla vosa, protože dobře znala včely i trubce.
„Chci rozhodnout spravedlivě,“ řekla.
„Zde máte nový úl. Naplňte společně plástve medem a já pak
podle chuti a barvy medu poznám, čí je to dílo a komu patří.
Souhlasíte?“
„Souhlasíme!“ bzučely včely a hned se daly do práce.
„Nesouhlasíme!“ troubili trubci – a sami se tak usvědčili ze lži.
Vosa rozhodla po právu. Pracovitým včelám zůstal sladký med
a líným trubcům hořká hanba.

A to je poučení
pro trubce mezi lidmi
i pro soudce jejich častých sporů.