Hetéry a jejich svět Alkifrón

17. Euthydikos Filiskovi
Poslal jsem svého syna do města prodat dříví a ječmen a nařídil
jsem mu, aby se ještě téhož dne navrátil s groši. Ale stihl ho hněv
nějakého božstva, celého jej změnil a docela smyslů pozbavil!
Spatřil tam totiž jednoho z oněch ztřeštěnců, jež pro jejich
ztřeštěnou smyslnost lidé nazývají „psy“, a napodobením neřestí
předstihl svého vůdce a pána. I jest hrozná a strašná podívaná na
jeho zevnějšek: potřásá střapatou hlavou, pohled má drzý, chodí
polonahý v malém pláštíku, visí na něm mošnička a v rukou drží
klacek urobený z plané hrušně, je bos, špinavý, nic nedělá, venkova
a nás, svých rodičů, nechce znáti, ba zapírá nás říkaje, že všechno
vzniklo přirozeně a smíšení pralátek že je příčinou vzniku a zrození,
a nikoli rodiče. Zcela jasné jest, že i penězi pohrdá a rolnictví
má v ošklivosti. Ale ani na hanbě mu nic nesejde a stud setřel ze
svých tváří…
Ach, rolnictví, jak tě zničila ta mudrárna oněch mamičů! Mám
za zlé Solonovi a Drakontovi, že stanovili ve svých zákonech pro
zloděje hroznů trest smrti, ale ty, kdo kradou mladým lidem rozum,
a tak je zotročují, ty nechali beze všeho trestu.