Chlapec a hřebíky

Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi špatnou povahu. Otec mu dal do kapsy hřebíky a řekl mu, ať vždy, když se rozzlobí, zatluče hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl 37 hřebíků. Za několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv. Zjistil, že jednodušší je ovládat zlost, než zatloukat hřebíky. Nakonec přišel den, kdy se chlapec ani jednou nerozhněval. Řekl to otci a ten mu navrhl, aby vždy, když se celý den nerozzlobí, vytáhl jeden hřebík. Dny míjeli a chlapec po čase mohl říct otci, že v plotě nezůstal ani jeden hřebík. Tehdy vzal otec chlapce za ruku a odvedl ho k plotu. Tam mu řekl: Udělal jsi dobře chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco ve zlosti, zanechá to stejné jizvy, jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí víc, než fyzický úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné drahokamy. Rozveselí tě, když máš starosti a vždy jsou ochotni otevřít ti své srdce.