Malá kamarádka

Probudil mě slabounký hlásek. Chvíli jsem měla problém najít místo, odkud to jde. Když jsem se podívala vedle sebe, seděla tam. Malinká postavička, která se na mě usmívala. Chvíli jsem se usmívala také, ale pak mi to došlo. Co to je?! Zvedla jsem se. Koukala jsem na sedící dívku velkou jako můj prostředníček. ,,Co jsi zač? " zeptala jsem se. ,,Copak mě nepoznavas? Hravala jsi si se mnou jako malá. Přála jsou si, abych byla živá. " řekla dívenka. Patrala jsem v hlavě. Ano pamatuji si to, bylo mi asi 8 když jsem dostala svojí první malou panenku, a chtěla jsem aby byla živá. Maminka ale říkala, že je to nemožné. Ale já jsem věřila že je to možné. A jak se zdá tak jsem měla pravdu. ,,A jak si ožila? zeptala jsem se.,, Já ani nevím. Najednou jsem se probudila. "odpověděla. Byla jsem trochu vyděšená, ale i nadšená. Mám malou kamarádku, to se jen tak nestává. Ne každý se ráno probudí s takovým překvapením. Snad to není jenom sen. Takto by jsem nemusela být sama. Nikdy! Mohla by jsem mít konečně někoho kdo by mi se vším pomáhal.