Huriánští démoni - 1. díl

Lordick stál bez sebemenšího pohnutí. Zíral do nepropustné mlhy, skrývající velká tajemství. Jeho oči se upřeně dívaly mezi stromy. Dlouhé vousy vlály po směru větru. Ruka svírala meč.

" Co se děje Lordicku?" Ozval se Gremlin, který k němu přistoupil ze zadu . Lordick pozdvihl ruku na znamení tichosti a mlčky sledoval krajinu dál. Chvíli nehnutě koukaly před sebe. Gremlin vůbec nechápal, co se děje, ale jakmile něco vidí nebo slyší Lordick, tak věří, že tam něco je. Huriánský les byl hluboký a poskytoval útočiště spoustě zvířectvu a osadníkům, jako byli oni. Lidé musí být stále ve střehu. Hlad je v těchto končinách druhou největší pohromou hned za nedostatkem žen, jež by vzkřísily umírající rod.

" Něco se blíží", prolomil tiché stání Lordick a koukl na přítele, stojícího vedle něho v lehké kožené zbroji. Gremlin je výborným lukostřelcem. Pokud by se měl na někoho spolehnout v boji na dálku, tak jedině na něm Dokázal by sestřelit hrabošem zachyceného v pařátech orla. On zase vynikal v bystrém sluchu. Lordickovi neuniklo takřka nic. O všem věděl jako první. Věděl i to, že se něco k jejich osadě blíží, avšak nedokázal rozpoznat, zda li je to v pozitivním duchu, či nikoliv.

"Věřím ti", opáčil Gremlin a svůj pohled odvrátil. Snažil se mlhu, alespoň na malý moment pozvednout, aby jeho zrak prostoupil o něco dál. Někdy si přál mít jeho vlastnosti. Slyšel věci, které normální smrtelníci neslyšeli.

Z mlhy po několikero minutách vystoupila silueta muže s těžkopádnými kroky. Opíral se snad o každý strom, kolem kterého prošel. Byl raněný a chůze mu způsobovala značné bolesti. Lordick s Gremlinem nehnutě stáli a pozorovali muže, blížícího se k nim. Ten po pár dalších metrech zakopl o kořen stromu a jeho pouť očividně skončila. I když se o to na chviličku pokoušel, byl bez šancí se opětovně postavit. Ztratil příliš krve.