Huriánští démoni - 4. díl

"Je potrhaný jako by se na něm vyřádila smečka hladových vlků....Lordick mu rázně vstoupil do řeči. "Kteří ho zapomněli sníst. A co tím chceš Lordicku říci, že se v lese potulují démoni s noži místo rukou, kteří prahnou po zabíjení? A teď má hrozit nebezpečí naší osadě? Přesně tak, Hectore", držel se Lordick své teorie a upřeně se na něj díval. Gremlin, ačkoliv byl s Lordickem dlouholetý přítel, tak musel sklopit pohled k zemi. Znělo to bláhově a i on měl co dělat, aby svému příteli věřil. Jenže ten výraz muže těsně před smrtí a ta slova, kterých byl svědkem ho držela na Lordickově straně odvážných tvrzení.

"Co navrhuješ", zeptal se Fatilla s jízlivým pohledem.

"Musíme se připravit k obraně. Ženy a děti schovat do podzemí a posunout požehnávací rituál. Lordicku, nemůžeme si proti sobě poštvat bohy, ten rituál musí být dnes." Osada svými gesty a pokřiky dala najevo svůj souhlas ve prospěch rituálu. Lordick to vzdal. Nemohl udělat víc. Rituál byl důležitý, to je pravda. Snad se mýlí, snad muž mluvil z poblouznění a jejich vesnici nehrozí žádné nebezpečí. Něco mu ve skrytu duše říkalo, že tomu je právě naopak.

Oheň plál do několikametrové výšky. Kozy přivázané k zapíchnutému kůlu vycítily své poslední minuty a dávaly svůj strach najevo hlasitým mečením. Ženy potíraly muže válečnými barvami po celém těle. Jediný kousek kožešiny skrýval intimní partie. Zaříkávač seděl na piedestalu a s očima v sloup vyvolával prapodivná slova. Vítr si pohrával mezi stromy a tu a tam zajel Lordickovi do vousů. Ten se odmítl rituálu zúčastnit a dobrovolně se chopil hlídky.

Seděl na věži a nedůvěřivě sledoval okolí. Jeho zkušená mysl mu napovídala, že něco není v pořádku. Les byl podezřele tichý, pokud tedy pomineme rituální ovace odehrávající se za jeho zády. Les nevykazoval žádné známky života. Za dvě hodiny se v lese nepohlo nic živého, dokonce toho dne nelétali ani ptáci na obloze. Lordick to vnímal jako znamení, blížícího se nebezpečí. Dokonce to cítil i ve vzduchu. Mrtvolný pach rozkládajících se těl.