Mezi nebem a peklem

Probouzím se a otevírám oči do dalšího ze svých bezvýznamných dnů. Jsem natolik zarmoucen svým životem, bez lásky a bez štěstí. Podepsalo se na mě to, že vidím vše v šedých a černých barvách. Veškerá barevnost okolí, domu, ulic a přírody postrádá smysl. Pořád prší. Kapky deště při dopadu na zem se ihned vyparuji a způsobují lehkou mlhu do výše kolen. Připadá mi, že lidé kolem mě vyzařují jen temnou auru. Mají svitive oči a demonske kruhy pod očima. Vše se to tváří jako černobílé podsvětí kde jsem já ten co se plazi po čtyřech a prosím o trochu světla a naděje. Náhle vidím v dáli malý záblesk, ale mizí tak rychle jak se objevil. Vše opět upadá do temnosvěta. Když přemýšlím nad tím jaky to měla význam se to stane znovu.
Snažím se sebrat všechny své síly a postavit se opět na nohy. Po nespočtu pokusů se mi to daří. A já stojím na svých nohou odhodlaný sílou bojovníka zdolat vše to zlo co mám před nosem. Začínám běžet. Běžím za tím zableskem co jsem spatřil. Proč se mi zjevil? Běžím přes vše co mi vleze do cesty. Preskakuji všechny, od demonskych duší přes domy a lesy. Ani žádná hora nebo jezero není překážkou, běžím přímo skrz. Cítím všechnu tu sílu jak mnou proudí, všechnu tu elektřinu co mi proudí v žilách. Běžím neuvěřitelnou rychlostí. Náhle se ozve hrozná rána a já letím ještě rychleji. Za mnou zůstává jen ohnivá čára. Po nekonečné době jsem dorazil na místo. Na místo původu záblesku.
Zem pod nohama se začíná otrasat. Je tak velké zemětřesení. Připadá mi, že se svět roztrhne napůl. Pár metrů ode mě začíná trhlina brázdit zemi okolo mě. Všechnu tu temnotu to do sebe začíná vtahovat. Vytváří se kolem mě obrovský vír všech těch zkažených duší a temnoty. Prikryvam si uši, abych nemusel slyšet ten neskutečný hluk. Do tohoto neuvěřitelného co se právě teď děje přidávám ještě svoje blesky a křik, aby to bylo ještě neuveritelnejsi. Hlasivky mě už začínají pálit a já si preji, aby byl už konec.
Vše je vtazeno zpět do pekla. Obrovská černá mračna začíná krájet krásná barevná duha. Prochází tím jako nabrouseny nůž máslem. Při dopadu duhy na zem se všemu začínají vracet barvy. V duze však stojí postava. Jdu blíž, ale porad nedokážu rozpoznat kdo to je. Všude začínají růst krásné květiny a cvrkat broučci a poletovat ptáčci. Jdu stále blíž a už začínám poznávat kdo je ta postava..
Jsi to Ty! A říkáš mi “neboj se a pojď, se mnou budeš v bezpečí ”.