ORION - Prolog

Hvězdné nebe se třpytilo všude kolem mne. Sirius se točil dokola a česal si své třpytivé vlasy, které pak házely dokonalé odlesky na Zemi. Proxima se hihňala a poletovala dokola. Já jsem jen neurčitě seděla na místě. Byla jsem nešťastná, protože i můj chráněnec na Zemi byl nešťastný. Byl mým prvním smrtelníkem, nad kterým držím ochranou ruku.
" Nesmíš se vměšovat do jejich záležitostí a hlavně se netrap jejich pocity. Jsou to jen lidé." Zdůrazňoval mi pokaždé Měsíc. Ale já jsem nemohla jen nečině sedět a čekat, kde zase čeká nebezpečí na toho nejroztomilejšího člověka. Tajně, když byl Měsíc na delegaci, jsem sestupovala jako lidský stín dolů na Zemi. Nikdo mě neviděl. Byla jsem přízrak v lidské podobě a moje hmotné já stále zůstávalo na nebi. Seděla jsem dlouhé hodiny u Jesseho postele a pozorovala jak spokojeně oddychuje. Ve spánku byl tak šťastný, ale jakmile se vzbudil, přepadla ho znovu ta špatná nálada. Měsíc mi tvrdil, že to je láska. Že láska je největším lidským problémem a kvůli ní se lidé jednou zahubí. Nechtěla jsem tomu věřit, protože Proxima mi několikrát vyprávěla, jak je láska nádherná a kouzelná věc. A ona by to měla vědět, vzhledem k tomu, že je Zemi nejblíže.
"Láska je tak nádherná..že se to ani slovy popsat nedá. Chtěla bych ji jednou zažít Orion." Řekla mi jednoho večera, když jsme opět shlížely na Zem.
" A co je to? Nějaký jejich další předmět?"
" Ale ne ty hloupá. Je to ten nejkrásnější cit. Takový ten pocit, když se ti sevře hrdlo, srdce ti splašeně buší a ty nemůžeš vůbec nic. Je to prý nejkrásnější pocit na světě." Usmála se. Láska. Znělo to tak hezky a přitom se kvůli tomu měl Jesse trápit? To mi moc na rozum nešlo.
"Víš, láska může být šťastná, ale i nešťastná. Když se zamiluješ do nesprávné osoby...která to necítí stejně jako ty."
" A co je to...zamilovat se?" Zajímalo mne dál. Chtěla jsem vědět víc a víc. Chtěla jsem o lidech vědět všechno. A hlavně jsem chtěla vědět všechno o lásce. Tohle hvězdy neznají. Já to neznám. Vždycky jsem byla fascinována tím světem pod námi. To se ale nelíbilo Měsíci. Myslel si, že když budu až příliš zahleděná do Země, nebudu moci objektivně vykonávat své poslání. Myslel si, že se ze mě stane špatná hvězda. Nechtěl, abych se dozvěděla cokoliv o lidech, o jejich citech nebo jejich životech. Chtěl jen, abych sledovala Jesseho a pak ho případně ochránila před nebezpečím, ale nebylo to, co právě prožíval také nebezpečí? Nebyl ohrožen hůř, než fyzicky? O tom ale Měsíc nechtěl ani slyšet. Jenže já si samozřejmě nedala pokoj. Neustále jsem chodila na Zem a sledovala jak Jesse spí. Nahlížela jsem mu do spánku, do myšlenek a také jsem mu občas poradila jako jeho vnitřní hlas. Což byl samozřejmě hodně velký omyl. Ano, pomohla jsem Jessemu, kterému začalo pár věcí vycházet, ale rozhněvala jsem Měsíc. Naprosto. Zavolal si mě k sobě a myslím, že ještě nikdy na nikoho takhle nekřičel. Málem celá zrudl a to by nebylo dobré pro nikoho.
" Orion, po několikáté jsi porušila můj jasný příkaz neplést se do lidských záležitostí jiných, než že bude tvůj svěřenec ohrožen na životě...nedbala jsi mých varování. " Řekl mi, když se trochu uklidnil. Bylo mi líto, že se na mne hněval, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mě mrzí to, co jsem udělala. Nemrzelo mne to. Byla jsem ráda, že jsem Jessemu pomáhala, že jsem se o lidech něco naučila.
" Chceš k tomu něco říct?"
"Ne."
"Dobře, vzhledem k tomu, že jsi ani neprojevila lítost nad svými činy, což by bylo chápáno jako polehčující okolnost...nemám jinou možnost." Zírala jsem na něj s očima doširoka otevřenými. Sebere mi svěřence? Zahubí mne jako hvězdu? Dá mi trest?
"Budeš svržena na Zemi a tam pobývat jako smrtelnice. Budeš mít možnost naučit se něco o lidech tam. Budeš mít možnost pomáhat Jessemu i nadále. Zůstanou ti některé z tvých schopností, tak si toho važ. Máš přesně rok na to, aby ti smrtelník vyznal lásku a tys ji poznala. Jinak...se vrátíš na nebe a už nikdy nebudeš moct cestovat na zem. NIKDY." Řekl hrobovým hlasem, ukázal na mne svým bílým štíhlým prstem a já padala. Padala jsem a hořela. Padá hvězda. Padá tvoje hvězda Jesse. Něco si přej!