Zvláštní chutě

Nick utíkal jak nejrychleji mohl, aby Chaaa dohnal. Polyformoidé byli velmi rychlí a mrštní, i při normální chůzi. Věděl, že má informace, které potřebuje a jako jediný se mohl nechat zlákat. Proplétal se mezi bytostmi všech různých ras, barev a tvarů. Věděl také, že ho Chaa nemá rád, ale tentokrát z něj dostane vše co potřebuje, protože měl pro něj drobný úplatek.
Konečně ho dohnal. "Chaa" zavolal na něj. "Ty se ještě po tom všem dokážeš přiblížit?" promluvil polymorfoid chraptivým hlasem za doprovodu cvakání zobáku. Mluvilo se mi odtížně, přecejen tady skoro nikdo nemluvil žádným jazykem lidí. "Ty proradný člověče" mocně zaklapal zobákem. Byl mimořádně rozzlobený. "Odsoudil jsi nás všechny ke zkáze. Až sem Rangar přijde, nezbydou po nás ani duchové, ani démoni. Všichni do posledního obyvatele tohoto města se propadnou do nicoty Chaosu" "Tak by bylo dobré, aby se sem nedostal" přerušil ho Nick. Teď opravdu riskoval. Když se Chaa rozlítil, dokázal jediným pohybem obočí rozdrtit nechráněnou mysl na střepy, až z jejího majitele zbyla jen prázdná troska. "Možná bych věděl, jak zabránit, aby k tomu boji vůbec došlo, ale potřeboval bych několik informací. A pokud vím, tak patříš k těm, kteří ví i o tom, co si někdo jen pomyslí" začal Nick, ale Chaa velmi důrazně umlčel. Během vteřiny se na zemi svíjel bolestí, jak ho Chaa drtil jedinou myšlenkou. "O co se snažíš člověče? Myslíš, že ti řeknu informace a ty utečeš, aby ses přidal k Ragnarovi? My polyformoidé držíme vědomosti u sebe a nikdy se od nás žádný bídný tvor nic nedozví. A už vůbec ne nějaký člověk" mluvil velmi pomalu a vyslovoval zřetelně, aby si vychutnal lidkou bolest. Mnohé bytosti lidmi opovrhovaly, ale jeho rasa je nenáviděla až do morku kostí a bavili se jejich utrpením. Nakonec ale Nicka pustil. Ten se ještě chvíli svíjel v křeči. Když bolest trochu pominula, mluvil trhaně a zadýchaně. "Vím, .. Jak zařídit.. Aby se sem vůbec nedostal.. Ale potřebuju si něco ověřit.. A k tomu potřebuju.. Tvoje vědomosti.." dostal ze sebe. "Myslím, že jsi to špatně pochopil člověče. Jestli něco víš, řekni mi to a já se postarám, aby se toho využilo" "Ne, takhle to nejde.. Musím to otestovat na Zemi, nikde jinde to není možné." postavil se na nohy "Myslím, že je na Zemi artefakt, který by mohl hodně změnit. Musíš mi říct, jak se tam dostat" Chaa pobaveně zaklonil hlavu "Ne chlapče, já nemusím nic. Proč sis myslel, že bych ti to měl říct?" Nick chvíli přemýšlel "Měli bychom jít někam pryč" Chaaa už ten červ nebavil, ale naposledy mu chtěl vyhovět. Navíc měl další důvod, proč ho ještě trochu pomučit. Šli do prázdné uličky. Nick se ujistil, že je nikdo neuvidí a pak opatrně vytáhl z kapsy malý látkový pytlík, chraněný četnými kouzly. Pootevřel ho, ani nebylo vidět, co v něm je, ale Chaa se okamžitě naježil. Zlato poznal na míle daleko. Ve městě byly zakázány jakékoli pozlacené věci a něco, jako zlatý nuget se nesměl objevit na celé planetě. Nickovi se podařilo sehnat dokonce celý pytlík nugetů, což bylo nemyslitelné. A všichni věděli, proč. Netrvalo to ani pár vteřin a Chaaovy oči se zúžily do nepatrné čárky, srst a peří se naježilo, začal nekontrolovatelně cvakat zobákem a taky slintal. Jeho rasa dokázala strávit některé kovy, ale když šlo o zlato, vše přestalo existovat. Byli po něm jako šílení a dali by za jediný gram naprosto cokoli. "Promluvíme si?" zeptal se Nick a věděl, že tentokrát dostane svou odpověď.