PUSŤ MĚ DOVNITŘ!

Z vašich příběhů - Pusť mě dovnitř!
Nikdy jsem to nikomu nevyprávěl, protože by mi stejně neuvěřil.
**********
Vzbudilo mě klepání na dveře.
Podíval jsem se na hodinky. Bylo po třetí hodině ráno.
Chvíli jsem přemýšlel, jestli se mi to nezdálo.
Ťuk. Ťuk. Ťuk.
Nezdálo. „To si snad někdo dělá srandu,“ zamumlal jsem.
Vymotal jsem se z peřin a šel na chodbu.
„Kdo je tam?“ zavolal jsem směrem ke dveřím.
Chvilku bylo ticho. Pak se ozval hlas muže, pravděpodobně staršího.
„Prosím, pusť mě dovnitř.“
Ten hlas jsem neznal.
Pomalu jsem přistoupil ke dveřím a podíval se do kukátka.
Byla tam tma.
„Kdo jste?“ zeptal jsem se. „Rozsviťte, ať vás vidím.“
Ťuk. Ťuk. Ťuk.
„Potřebuju pomoc. Pusť mě dovnitř.“
Vůbec mi z té situace nebylo dobře.
„Tohle není vtipný,“ řekl jsem důrazně. „Okamžitě odejděte.“
Odpovědí bylo další klepání a stejná prosba.
Ťuk. Ťuk. Ťuk.
„Prosím, pusť mě dovnitř.“
Naskočila mi husí kůže. Ustoupil jsem od dveří.
„Běžte pryč, nebo zavolám policajty!“
Chvíli se nic nedělo. A pak znovu. Tentokrát pomaleji.
Ťuk... Ťuk... Ťuk...
„Pusť mě dovnitř,“ dožadoval se ten člověk už značně výhružně.
Šel jsem do ložnice pro telefon.
Když jsem se vrátil ke dveřím, bylo za nimi ticho.
Lehl jsem si zpátky do postele.
Snad dvě hodiny jsem zíral do stropu a přemýšlel, kdo to mohl být. Co to mělo znamenat. A hlavně, jestli jsem přece jen neměl otevřít. Co když opravdu potřeboval pomoc?
Když už mě konečně začal přemáhat spánek, někdo mi zašeptal přímo do ucha:
„Když jsi mě teď nepustil, přijdu znovu.“
Vyděšeně jsem vyskočil z postele.
Rozsvítil jsem všechna světla a prohledal celý byt.
Byl jsem tam sám.
Je to už skoro rok a znovu se to neopakovalo.
Ale pořád čekám, jestli.....
Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne - však vy víte.